Nový rok je tu!

S novým měsícem je tady také nový rok. No a spolu s ním, logicky, přišlo i období přemítání, úvah a hodnocení roku uplynulého. Jaký byl rok 2020?

Skoro každý má na začátku nového roku tendence vzpomínat na rok předešlý a ani my s Markem nejsme výjimkou. Ptáte se, na co vzpomínáme a jak uplynulý rok hodnotíme? Potom pokračujte ve čtení následujících řádků a osvěžte si s námi našich uplynulých 366 dní roku 2020!

Rok 2020 utekl jako voda, popravdě, utekl až příliš rychle. Oba jsme si s Markem na svém životním skóre připsali k dobru jeden rok, něco málo jsme viděli a něco málo zažili. Ačkoli se rozhodně nedá říct, že by uplynulý rok stál za starou belu, co si budem nalhávat, tak dobrý, jako byl rok 2019, ten loňský prostě nebyl. Ale tak, to bude asi málokterý rok, že? (Říkáte si, proč, že byl rok 2019 tak výjimečný? Pak mrkněte sem.)

Vezměme to ale všechno hezky popořádku:

Leden – březen 2020

Relativně čerstvě po návratu ze svatební cesty jsme se vydali na další cestovatelské dobrodružství, tentokrát na prodloužený víkend do lotyšské Rīgy. Obdivovali jsme krásy rižské secese, ochutnávali kopřivovou polévku, slanečky a pirohy. Podívali se poprvé k Baltskému moři a docela litovali, že jsme si s sebou nevzali více teplého oblečení, neboť se ukázalo, že leden u Baltu je pěkně studený. Jo! A Marek si vyzkoušel, jaké to je, spadnout ze stromu do rybníka.

V únoru jsme pak s láskou vzpomínali na náš svatební den. Celí zamilovaně roztoužení jsme se vydali po stopách svatebního veselí a navštívili místa činu. Zámek Jemniště jsme si vyfotili a v Pecínově jsme si dali slavnostní baštu.

Na plese České televize jsme se učili tancovat swing a dali si několik tanečků za doprovodu skvělého Moondance orchestra Martina Kumžáka. O pár týdnů později jsme pak s bratrem a jeho přítelkyní hopli do Rudolfina na ples MFF UK.

Z kulinářských zkušeností za zmínku stojí můj mistrovský kousek v podobě red velvet beruškového dortu pro Veroniku k narozeninám. Povedl se jak dort, tak i celá oslava.

V únoru jsme také zvládli dlouho plánovanou návštěvu prarodičů v Praze. I přes několik drobných nedostatků se návštěva stala historickým rodinným momentem, ze kterého dodnes pramení nejedna vtipná hláška. Babička s dědou byli nadšeni a my všichni 4 mladí, jsme byli taktéž.

V březnu jsem si odskočila na jeden víkend do výtvarného ateliéru, kde jsem relaxovala s tužkou v ruce a ke konci měsíce jsme s Markem začli s jarní výzdobou jak doma, tak i na našem komunitním záhonku.

Duben – červen 2020

Na jaře loňského roku jsem doma hodně pekla. Zkoušela jsem domácí housky, všelijaké buchty a koláče. O Velikonocích jsem se pak vyřádila na věnci a mazanci. Ostatně, i s kraslicemi jsem si docela vyhrála.

Obecně jsme s Markem hodně pracovali na zahrádce, do země sadili první sazeničky a aktivně se zapojili do starání o Vločku a Venduli, naše pražské komunitní kozy. Naučili jsme se kozy podojit a benefitů čersvého kozího mléka jsme pak využívali až do podzimu.

Čas od času jsme se prošli na procházku Prahou, podle některé z knížek, které máme od Markových rodičů a já zkoušela v kuchyni nové a nové recepty. Jedním z nich byl například domácí krtkův dort. MŇAM!

Koncem dubna jsme se rozloučili s Markovým mobilním telefonem – viz naše IG story. Květen pak přinesl zážitek z oslavy mamčiných narozenin. Zvolili jsme formu pikniku u tety na zahradě a bylo to báječné! (Ano ano, opět jsem pekla dort a ano, opět se povedl.)

S narůstajícím počtem slunných dní se začínalo na zahrádce více dařit. Byli jsme tam každičký den a s láskou jsme zalévali naše malé sazeničky a pomalu je vyvolávali ven. V půlce května jsme už baštili první ředkvičky a hrášek už měl 30 čísel.

Na konci května mě Marek vytáhl za kulturou – šli jsme se podívat do Náprstkova muzea a do lapidária Národního muzea v Praze. Následoval přenádherný výlet do Českého ráje, kde jsme konečně pochopili, proč se tahle nádherná krajinná oblast nazývá klenot české vlasti. Měsíc květen jsme zakončili dalším cestovatelský dobrodružstvím – jeli jsme do Trnavy. Proč jsme tam jeli a co jsme viděli, se dozvíte tady.

Červen přinesl další pražské procházky, první rozkvetlé růže na našem záhonku a první sklizeň hrášku. Jako každoročně jsme se vydali na výpravu do pražské ZOO, tentokrát na moje narozeniny. Ty se samozřejmě musely oslavit, a tak nechybělo setkání s dlouholetou přítelkyní a rodinná oslava. Ta rodinná oslava se tentokrát odehrála na Šumavě, v nádherném apartmánu nedaleko pokojného stáda praturů. Grilovalo se, byla procházka v dešti, hrály se hry a pojídal se skvostný dort, který mi nachystala Verunka. Večer jsme si udělali výlet do Českého Krumlova, kouzelný zážitek!

V červnu jsme se ještě s Markem zajeli podívat na krásy Karlových Varů a nedlouho poté jsme se vydali na náš první samosběr jahod a květů bezu. Z jahod vznikla marmeláda, z bezu sirup. Na konci měsíce se Marek nechal (mnou) ostříhat. Ze zarostlého vágusáka se najednou stal trendy cool borec. Poslední červnovou tečkou bylo příjemné setkání u prostřeného stolu na Karlově mostě.

Červenec – září 2020

V červenci jsme se vydali uniknout ze sado maso únikové místnosti a na zahrádce jsme sklízeli první kedlubny, mrkve, cibule a salát. S láskou jsme sledovali, jak nám rajčata červenají a lilky krásně zrají a bobtnají.

Jako každý rok, i loni jsme zavítali na náš oblíbený festival Za dveřmi, pražský festival pouličního divadla. Opět nezklamal, my si ho užili a těšíme se na další ročník! Za kulturou jsme se ale nevydávali jenom do pražských ulic, zkusili jsme také nějaká ta divadelní představení. Jedním z nich byl například muzikál Starci na chmelu na vyšehradské letní scéně – děkujeme za lístky rodičům!

Celé léto bylo ve znamení pěstebních úspěchů. S Markem jsme zjistili, že zahradničení nás skutečně ohromně baví a naplňuje. Navíc námi vypěstovaná zelenina chytnala božsky! Co všechno jsme měli zasazeno? Ředkvičky, cibuli, česnek, rajčata, papriky, okurky, mrkev, petržel, libeček, tymián, rozmarýn, hrášek, kadeřávek, salát dubáček, červenou řepu, řapíkatý celer, lilky, fenykl a pórek. Radost nám dělaly dvě růže a několik fialových holandských tulipánů. Každý den jsme si domů nosili nějakou tu úrodu a čerstvé nadojené mléko. Na konci měsíce nás Verča vytáhla na samba odpoledne, kde poprvé veřejně předváděla, jak nadáná je tanečnice.

V srpnu jsme navštívili Opavu a naše drahé přátele Míšu s Béďou. Já vařila ostružinovou marmeládu a pak odjela na každoroční dýchánek s kamarádkou Renčou. V druhé polovině měsíce nás do Prahy přijela navštívit návštěva, kamarádka Marťa s rozkošnou dceruškou Dagmarkou. Byla sranda sledovat, jak malá Dagmar honí naši Kočku a volá na ni, aby utíkala. Konec srpna přinesl nevšední zážitek – návštěvu blešího trhu. Ulovili jsme na něm několik hrníčků s podšálky, takže se naše domácí sada hezky rozrostla.

Ačkoli bylo celé léto veselé a plné zážitků a optimismu, na konci srpna na nás padla tíže. Dozvěděli jsme se totiž, že komunitní zahrádce bude konec a my se tak museli smiřovat s hořkou chutí ztráty milovaného prostředí. Úzkost nad ztrátou našeho záhonku jsme ale nakonec dokázali vykompenzovat. Ale o tom až někdy jindy.

Na svátek Bartoloměje jsme vyrazili na perfektní dovolenou na jižní Moravě. Putovali jsme s Markovými rodiči a s sebou jsme měli kola. Doprovázelo nás nádherné počasí, báječná nálada a skvělá společnost. Ostatně, více o dobrodružství na jižní Moravě najdete zde. Protože byl ten Bartoloměj, musely se samozřejmě oslavit další rodinné narozeniny, a tak jsme opět hodovali a radovali se.

A přišla další divadelní představení, nezdařený pokus o práci v sadu (pro pobavení více info zde) a nové pracovní zkušenosti z práce pro společnost Velká Pecka s.r.o.. S měsícem září přišly nové cukrářské výzvy, tentokrát ve formě jablečných štrúdlů, koláčů, kompotů a přesnídávek. A samozřejmě Markovy narozeniny, takže i další dort.

Za kulturou jsme vyrazili na zámek Veltrusy a na sv. Václava jsme jeli do Staré Boleslavi, abychom uctili památku světce, padnuvšího bratrovu meči. Konec měsíce jsme oslavili nacpáním pupků v brazilské restauraci Brasileiro.

Říjen – prosinec 2020

Říjen byl hodně o cestování a poznávání. Na prodloužený víkend jsme si odlétli do jižanské Marseille a užívali si příjemného středomořského klimatu a změny prostředí. V národním parku Calanques jsme se snažili využít všechny rady Pepy Cvrčka, jak správně fotit. Nutno podotknout, že ne vždy se to povedlo.

Říjen byl ale i měsícem zklamání. Museli jsme se rozloučit s již koupenými letenkami na řecký Mykonos a plánovaná návštěva Itálie musela být také na poslední chvíli zrušena. Srdce nám hořkla bolestí a smutkem nad tím, že neochutnáme lahodná italská vína a nedostojíme našemu pravidlu: alespoň jednou za rok do Itálie. Ale co už, letos tam budeme muset 2x, abychom vykompenzovali ten loňský deficit.

Nebyli bychom to ale my, kdybychom se nikam nevydali. A tak jsme nakonec nasedli do Alfy a vydali se na roadtrip po severním Polsku. A stálo to za to! Severní Polsko bylo nádherně zajímavé a my si ho náramně užili.

Na konci října jsme se museli rozloučit s naším záhonkem na Metrofarm. Celá komunitní zahrada musela být zrušena a přestěhovala se (pro nás již do méně přístupných končin). Bylo velmi smutné a emotivní sledovat večer obrovskou vatru, která byla živena dřívím a paletami z rozbourané zahrádky.

Začátek listopadu 2020 přinesl opožděnou oslavu Día de los Muertos. Ačkoli se nekonala ve správném termínu, myslíme si s Markem, že byla poměrně vydařená. O mexickou hudbu, kuchyni i vyprávění z našich cest Mexikem totiž nebyla nouze. Trošku namyšleně se musíme pochlubit našimi kulinářskými dovednostmi – lepší sopa azteca jsme nikdy nejedli!

Na svatého Martina se pekla husa. Tedy, spíše pár dní po svatém Martinovi. To ale nemění nic na tom, že byly 2 druhy knedlíků, šťavnatá husička, vývar, svatomartinské víno, jablečný koláč a spousta zábavy s přáteli. V obžérství se u nás slavnostně pokračovalo i následující víkend, neboť jsem se uchýlila k přípravě svíčkové.

V listopadu byly další pražské procházky, měnila se nám doma okna a začal advent. S ním bylo zapotřebí byt vyzdobit a začít myslet na vánoční cukroví. Letos jsem zvládla 15 druhů.

Prosinec byl již celý v předvánočním duchu. V Kolíně se vyráběly pohledy, peklo další, tentokrát bezlepkové, cukroví a na třetí adventní neděli se pak i zdobil stromeček. Z trendy cool Marka jsem nůžkami vykouzlila Marka normálního, aby na Vánoce vypadal hezky. Svátky klidu a pohody pak proběhly netradičně. Konaly se totiž VeleVánoce! Letos poprvé na Štědrý večer v jiném složení a poprvé v Praze, u Mirka s Verunkou. Byly štědré, nádherné a klidné. O svátcích následujících se samozřejmě musela navštívit i Markova rodina, a tak jsme rozbalovali a hodovali ještě jednou.

Doba předsilvestrovská utekla jako nic a konec roku jsme s Markem dojeli oslavit do Plzně, kde jsme se ve skromném počtu oddávali hrátkám na PS4 a snad nikdy nekončícímu hodování skvělých laskomin, které nachystali Týna s Adamem.

Uplynulý rok 2020 byl plný pestrých zážitků a my s Markem víme, že ten letošní bude ještě pestřejší a nabitější. Už teď je totiž jasné, že se budeme účastnit minimálně 4 svateb a 2x pojedeme do Itálie!