Trnava, město univerzit a čokoládové vůně

Do slovenské Trnavy nás letos zavedly vskutku nečekané události – abychom pomohli se stěhováním. Přítel mé drahé sestřenice (mimochodem, na jejím blogu také můžete číst o Trnavě) potřeboval trochu píchnout se stěhováním kufrů, krabic, obleků, obrazů a tak různě, víte, jak to při stěhování chodí. Protože jsme s Markem disponovali jak vozem, tak volným časem, řekli jsme, že moc rádi pomůžeme. A tak jsme na sklonku května nasedli do vozu spolu s Evičkou (sestřenka) a vydali jsme se na trasu Praha – Trnava – Praha.

Do Trnavy jsme dorazili odpoledne, kolem 3. hodiny a ihned jsme se vydali na toulky historickým centrem města. Nutno podotknout, že jsme díky nezvyklému charakteru naší cesty neměli mnoho času na podrobné zkoumání. Takže jsme tentokrát museli vynechat halušky v hospůdkách, návštěvy muzeí a tak vůbec, detailnější bádání.

Trnava je město s 65 tisíci obyvateli, nejedná se tak o žádnou obří metropoli. Svou polohou k návštěvě neodradí, leží totiž necelou hodinku od českých hranic a staré centrum je doposud obehnáno kamennými hradbami. Svou historii město datuje již od doby bronzové a postupně si vydobylo výsady svobodného královského města. Trnava se postupem času stala městem učenců, vzdělání a sídlem arcibiskupa. Sláva je ale pomíjivá, a tak i Trnava pozbyla časem svého významu. Dodnes je ale domovem pro dvě univerzity a i arcibiskupský stolec byl ve městě opět obnoven.

Postupem času se město rozšiřovalo za původní kamenné opevnění a později, díky socialistické éře, získala Trnava tak trochu jiný ráz, než má ono staré historické centrum. To je ale kouzelné. Kamenné domečky, na každém rohu kostelík a všude kolem lákavé cukrárny. K městu také neodmyslitelně patří lahodná vůně čokolády, kterou pravidelně do vzduchu vypouští čokoládovna Figaro. Mně osobně se v Trnavě nejvíce líbilo Trojičné námestie, Ružový park a Západoslovenské múzeum. Moc nás s Markem mrzí, že jsme neměli více času, abychom mohli nakouknout také do sbírek muzea.

Trnavu jsme po necelých 3 hodinách opustili a vydali se, tentokrát již s plně naloženým vozem a posádkou rozšířenou o dalšího člena, opět do Prahy.

Jak se nám líbilo v pohádkových Bojnicích? Čtěte zde.