Město Sofie jsme navštívili s rodinou na sklonku ledna 2026. Město jsme si vybrali jako destinaci pro tzv. euro víkend. V pátek tam a v pondělí zpět a musíme se přiznat, že na prodloužený víkend se Sofie ukázala být geniální volbou. 

První dojem

Kulturní a ekonomické rozdíly mezi Prahou a Sofií byly patrné ihned po příletu na sofijské letiště, kde na nás příletová hala dýchla budovatelskou atmosférou. Trochu jako v Olomouci na hlavním nádraží nebo kdekoli u nás, před 40 lety. 

Na ubytování jsme jeli autobusem a tramvají, a tak jsme si mohli pořádně prohlédnout všudypřítomné šedé panelové domy, vlnité plechy, korodující modely tramvají (vyřazené vozy ČKD) a obecně starší vozový park. Vlastně ihned po příletu jsme nabyli dojmu jisté familiárnosti. Tedy, až na tu azbuku.

Jakožto příslušníci jedné z post sovětských republik jsme tak měli možnost spatřovat v sofijském vzezření jisté podobnosti s tím, co známe „od nás“. A tak byla Sofie pro nás jakýmsi vzpomínáním na naše útlé mládí a na námi tolik milované devadesátky.

Centrum města

Sofie nepatří mezi velká hlavní města. A tak i její centrum je poměrně malé a jednoduše se dá projít pěšky. Mezi nejvýznamnější památky Sofie se jistě řadí pozůstatky římských lázní, které se nachází v samém centru města. Přímo skrz ně ovšem vede hlavní městský bulvár a betonové podchody vedoucí na stanici metra. Kol dokola se tyčí majestátní budovy ústředí komunistické strany.

V těsné blízkosti římských lázní se nachází také největší bulharská mešita a stará tržnice, ve které nyní sídlí Kaufland. Po rušné turistické ulici Vitosha Boulevard můžete dojít, kolem četných barů a restaurací, ke kongresovému centru s přilehlým parkem – místem vhodným k relaxaci a odpočinku.

Nejfotogeničtější a nejvíce navštěvovanou pamětihodností města je Katedrála Alexandra Něvského. Tento monumentální pravoslavný stánek byl postaven na počest padlých ruských vojáků během rusko-turecké války (1877-1878) a i my jsme si jej prohlédli.

Historicky mnohem významnějším kostelem je ale kostel Svetá Sofia, který se nachází hned vedle katedrály. Tento starobylý chrám propůjčil městu jméno a je postaven na základech a ruinách 4 starších kostelů. Nejstarší z nich byl postaven již ve 4. století. Jedná se tak o velice významnou památku raně křesťanské architektury. Dnes můžete vstoupit do podzemních krypt a hrobek a spletité historické podzemí si prohlédnout v rámci muzejní expozice.

Protože rádi na cestách navštěvujeme tržiště, nemohli jsme ani tentokrát vynechat tamní tržiště, tzv. Ženský bazar. Jedná se o tradiční sofijský trh nabízející čerstvé ovoce, zeleninu, nakládané výrobky, maso a uzeniny, látky, keramiku a další. 

Sofie, město obklopené horami

Neskutečnou výhodou města Sofie je fakt, že leží na úpatí hory Vitoša a přilehlého národního parku. Obyvatelé města tak mohou jednoduše nasednout na příměstský autobus a během 30 minut být u spodní stanice lanovky. Sjezdovému lyžování se tak dá pohodlně věnovat během jedné hodiny. No uznejte sami, který Pražan by to nebral?

Hora Vitoša ale nabízí velké množství pěších turistických stezek. Pokud se tedy rádi procházíte, máte na výběr opravdu nepřeberné množství cest a cestiček, které vás povedou malebnou bulharskou horskou přírodou.

My se vydali na kratší okruh (7 km, 600 metrů převýšení) k vodopádům Boyana. Díky studenému počasí a zimnímu ročnímu období se z nenáročné vycházky ovšem stalo poměrně nebezpečné dobrodružství, kdy jsme se v podstatě celou cestu zpět dolů z kopce klouzali po ledu. Je tedy na místě, abychom případné turisty pobídli k obezřetnosti a ke zvážení vlastních schopností.

Při návštěvě národního parku nevynechejte ani UNESCO památku – Bojanský kostel. Jedná se o malý a velice významný pravoslavný kostelík, který oplývá nádherně zrestaurovanými freskami. Některé z nich pochází z 11. století. 

Sofie na talíři

Stejně jako každé hlavní město, i Sofie nabízí nespočet restauračních zařízení. My máme ze všeho nejraději na cestách ochutnávání místní kuchyně, a proto jsme zamířili do podniku, který na internetu získal velké množství pozitivních ohlasů. Do bulharské restaurace: Manastirska Magernitsa.

A rozhodně jsme neprohloupili. Hned na první pohled vás nadchne rustikální interiér. Na každém stole jsou tradiční ubrusy a obsluha vás mile vítá v krojích. Jídlo samotné bylo vynikající a rozhodně jsme návštěvy nelitovali. Jediné, co by se dalo podniku vytknout, by byla přílišná pro-turistická orientace a díky tomu nadsazené ceny pokrmů. Nicméně i tak byla Manastirska Magernitsa kulturním zážitkem a báječným místem k uspokojení chuťových pohárků a k utišení hladu.

Jestliže byste ale chtěli zjistit, jak vypadá autentická Sofie a restaurace „pro místní“, pak můžeme s Markem směle doporučit podnik Механа Къра. Nenachází se již v centru, ale jeho návštěva lze spojit např. s cestou na/z letiště. Není nutno podotýkat, že je tento podnik cenově výhodnější. Pokrmy jsou ale stejně lahodné jako ve výše zmíněné restauraci a jistě si díky nim zamilujete bulharskou kuchyni.

Ještě něco navíc

Centrum Sofie jsme si zvládli prohlédnout rychle. Proto jsme se rozhodli poznat taky něco málo z přilehlého okolí. Konkrétně jsme zamířili do městečka Bankya, asi 15 km západně od Sofie. Cestovali jsme opět příměstskou linkou (všechna spojení skvěle fungovala, využívali jsme Google mapy) zhruba 25 minut.

Okrajové části Sofie na nás působily lehce vybydleně, možná trochu jako slum. Ale zase ne tak hrozivě, jako na nás působila např. Skopje. V centru města Bankya se totiž nachází maličké, ale překrásné secesní, nově zrekonstruované, termální lázně.

Navzdory tomu, že v zimním období je funkční pouze skromná část bazénů a dostupné pouze vybrané služby, jsme si pobyt v lázních Bankya užili a rozhodně krásné lázničky doporučíme i dalším návštěvníkům. Ovšem pozor – mějte s sebou své vlastní přezuvky. Jinak budete donuceni zakoupit místní obuv.

Sofie vás nezaujala? Raději byste na eurovíkend někom jinam? Zkuste třeba Skopje, Göteborg anebo třeba francouzskou Marseilles! 

The post Sofie | leden 2026 appeared first on Pištělákovi.cz.

Jste každý den zavalení prací nebo domácími povinnostmi a chcete aspoň na víkend utéct rutině? 

Pak doporučujeme opustit město a jet do hor. Nemusíte nutně zdolávat tisícové vrcholy nebo cestovat letadlem. Naší odpovědí je: Šumava! Čerstvý vzduch, malebná krajina a lesy. Co víc si můžete přát?

My se na cestu vypravili v prosinci 2025 a moc se nám to líbilo!

Cestou z Prahy

My, jelikož jsme pražští, tak jsme cestou na Šumavu navštívili gotický skvost – hrad Rabí. Protože jsme návštěvu nenačasovali na období, kdy je hradní areál otevřen veřejnosti, nemohli jsme hrad prozkoumat zevnitř. A vlastně jsme toho „moc neviděli“. I tak na nás ale hrad Rabí neskutečně zapůsobil.

Jedná se o impozantní gotickou památku, která je zasazena do překrásného Pošumaví. Jako každý hrad, i Rabí disponuje obytnými prostory, prostory reprezentačními, ale také obrannými prvky. Rabskou dominantou je mohutný donjon a k návštěvě lákají také hluboká sklepení.

Pokud tedy budete mít Rabí při cestě na Šumavu, určitě návštěvu nevynechejte! 

Sklárna Annín

Šumava, to nejsou jen lesy, rašeliniště, jezera a pěší túry. Šumava, to je i sklo. 

Výroba skla je se Šumavou spjatá již velmi dlouho. Krásnou ukázkou je například sklárna v Anníně. Jedná se o malou sklárnu (nečekejte Harrachov) s tradicí od roku 1796. K prohlédnutí je jak malá prodejna a muzeum, tak ale i provoz.

Práci sklářských mistrů můžete sledovat z bezprostřední blízkosti a dokonce, pokud budete mít zájem, vám skláři vyrobí jakýkoli skleněný výrobek na zakázku. Nezapomeňte ovšem na to, že proces chladnutí skla trvá několik hodin, a tak je možné zhotovené výrobky vyzvednout až následující den. I tak je ale fascinující vidět, jak se vaše představy zhmotňují přímo před vašimi zraky.

Klidné Kašperské Hory

Jednou z bran do národního parku Šumava je město Kašperské Hory. Město je základnou pro turisty a cyklisty v létě. Během zimních měsíců pak Kašperské Hory lákají i lyžaře, kteří mohou využívat zázemí Skiareálu Kašperské Hory. Nad městem bdí dominanta kraje – Hrad Kašperk.

I my jsme si zvolili Kašperské Hory jako naši základnu a během víkendu jsme pozvolna prozkoumávali bezprostřední okolí našeho penzionu. Dny jsme trávili mezi stromy, na čerstvém vzduchu a můžeme to jednoznačně doporučit všem, kteří už mají dost uhoněného města.

Jednou z nenáročných procházek byla také procházka po tzv. „Cestě zlatokopů“. Jedná se o naučnou stezku lesem, podél Zlatého potoka, skrz Amálino údolí, o délce 7,5 km, která vede kolem pozůstatků důlní činnosti. K vidění jsou štoly a šachty, které dokládají a ukazují, jak se kdysi v oblasti těžilo zlato. 

Kvilda

Obec Kvilda je díky své nadmořské výšce považována za nejvýše položenou českou obec. Není proto divu, že v zimním období bývá obvykle zasypána sněhovou pokrývkou. Díky své poloze slouží jako ideální místo k noclehu.

Mimo kostela, pošty, bankomatu a muzea, disponuje obec Kvilda také starou pekárnou a minipivovarem. Oba podniky jsou velice příjemné a můžete si v nich zakoupit lahodné pokrmy. Například tradiční šumavský borůvkový knedlík.

My se v Kvildě stavili právě na jídlo a pro pečivo v pekárně. Moc nám chutnalo a doporučujeme!

Možností co dělat a vidět, kudy se procházet a kam si dojít na jídlo, je samozřejmě v oblasti nepřeberné množství. Ať už se rozhodnete pro jakoukoli variantu, pevně věříme, že malebnost šumavských lesů a čistý vzduch na vás budou mít blahodárné účinky.

The post Šumava | prosinec 2025 appeared first on Pištělákovi.cz.

Ostrov Madeira se nachází v Atlantském oceánu zhruba 580 km západně od Afriky, konkrétně od marockého pobřeží. Je součástí madeirského souostroví, které má status portugalské autonomní oblasti a tím pádem spadá do Evropské unie.

Při cestě na ostrov tedy nepotřebujete více než občanský průkaz. Nejlépe se na ostrov dostanete letecky na mezinárodní letiště Funchal. Přímé spojení z Prahy nabízí např. společnosti Eurowings či Smartwings.

Co vidět a neminout na ostrově Madeira?

1) Hlavní město Funchal

Hlavním městem ostrova Madeira je město Funchal. Jedná se o příhodně situovaný přístav, v jehož bezprostředním okolí se nachází velké množství zajímavých a krásných míst a kulturních památek. 

V ulicích starého města si prohlédněte krásně malované dveře bývalých rybářských domků, na tržnici si kupte exotické ovoce – obzvláště doporučujeme plod rostliny monstera deliciosa. Místí trhovci jej nabízejí pod názvem ananas-banán a to je dle našeho názoru poměrně vystihující. Plod je sice vzhledově zvláštní, nicméně chuťově je neskonale výtečný! Počítejte ovšem s tím, že si za sladkou chuť plodů monstery trochu připlatíte.

Milovníci fotbalu by jistě neměli vynechat návštěvu CR7 – muzea dedikovaného Cristianu Ronaldu.

Pro obdivovatele spíše historických památek určitě doporučíme procházku po hradbách pevnosti Forte de São Tiago. Malá pevnůstka ze 17. století, která byla vybudována jako ochrana proti pirátům, je nyní otevřena turistům. Jedna její část je nyní přestavěna na restauraci, kde můžete okusit tradiční madeirské speciality anebo si jen vychutnat pohled na zpěněnou vodní hladinu od šálku kávy. (Při toulkách městem možná oceníte veřejné toalety zdarma.)

Ve Funchalu byste rozhodně neměli vynechat návštěvu tamního vinařského průmyslu – a to konkrétně Blandy’s Wine Lodge. Prohlídka jednoho z nejvýznamnějších vinařství vás jistě nadchne.  Jestliže na prohlídku nemáte čas nebo chuť, na malou ochutnávku madeirského vína si ale chvilku rozhodně udělejte! V Blandy’s Wine Lodge si alespoň na pár minutek poseďte a ochutnejte tradiční madeirské víno, které je hodně podobné tomu portskému. 

Jardim Botânico da Madeira je jednou z nejkrásnějších květinových zahrad na ostrově. Taktéž se nachází v hlavním městě a od druhé nejkrásnější zahrady ostrova Monte Palace Madeira ji dělí hluboké údolí. Mezi zahradami je ale vedena lanovka, takže můžete z jedné do druhé pohodlně přejet kabinkou. 

Monte, farnost ve Funchalu, se rozkládá na strmém úbočí kopců nad přístavem Funchal. Nachází se tam již zmiňovaná překrásná zahrada, ale svůj věhlas si získala především díky Carreiros do Monte.

Naprosto unikátní jízda dolů z prudkého kopce v sáních řízených dvěma košíkovody po asfaltu. Zkrátka a dobře, pod kostelem nasednete do velkého proutěného koše (2 až 3 osoby). Koš má ze spodní strany přišroubované dřevěné lyže a 2 zruční muži v moc hezkých uniformách vás za pomoci dlouhých dřevěných tyčí svezou z kopce dolů – to vše mezi běžným automobilovým provozem.

Pozor ale! Za špatného počasí je atrakce nedostupná. (Nám bohužel pršelo, a tak jsme nemohli na vlastní kůži okusit).

2) Mořské  bazénky v Porto Moniz

Malé malebné městečko na severozápadním okraji ostrova se mezi turisty proslavilo především díky nádherným a přírodním koupalištím. Protože na Madeiře není mnoho pláží, natož pak písčitých, vymysleli Portugalci geniální řešení – vkusně zabetonovat útesy a vytvořit tak polo přírodní koupání přímo v mořském příboji. 

Nejkrásnější pohled na bazénky se vám naskytne při příjezdu z jihu, konkrétně z Miradouro da Santinha. 

Vstupné na koupaliště je symbolické a areál zahrnuje jak převlékárnu, šatnu a WC, tak i mini dětské hřiště.

Pokud se vám však za koupání v oceánu nechce platit, pak můžete o pár set metrů popojet a jít se vykoupat do dalších bazénků (více na východě městečka). Do těch je vstup zdarma. 

Hned vedle koupališť se nachází malé mořské akvárium, které potěší nejen dětské návštěvníky. 

3) Pico do Areeiro

Třetí nejvyšší hora ostrova Pico do Areeiro si jistě zaslouží navštívit. Se svými 1818 m je možným výchozím bodem pro cestu na nejvyšší madeirský vrchol Pico Ruivo.

Na vrchol hory se dá dostat vozem/autobusem/pěšky a od vojenského radaru, po zaplacení vstupného, pak úžasnou panoramatickou procházkou po levádě (pěší turistické značce) PR1, můžete obdivovat strmé vrcholy madeirského středozemí. 

Pozor, díky častým sesuvům půdy a rozsáhlým požárům bývá někdy PR1 z části uzavřena. 

Nádherné vyhlídky ale nabízí i bezprostřední okolí vrcholu Pico do Areeiro.

4) Poloostrov Ponta de São Lourenço

Další z překrásných procházek/ levád, konkrétně PR8, vás zavede na nejvýchodnější cíp ostrova Madeira. Tento kout ostrova si právem zaslouží vaši pozornost a návštěvu, neboť oproti zbytku ostrova má charakter spíše polopouště. Strmé skály, prudký vítr a horké slunce tak opanují tento skalnatý výběžek.

Na Ponta de São Lourenço lze dojet také lodí, ale procházka přírodní rezervací, kterou můžete absolvovat pěšky, určitě stojí za to! Protože se jedná o stejnou cestu tam i zpět od výchozího bodu (parkoviště), velice silně doporučujeme vyrazit brzy ráno – ideálně s východem slunce. Důvod je jednoduchý: turisté.

Místo je tak nádherné, že i v únoru bylo parkoviště zcela zaplněné a turistů bylo opravdu nepřeberné množství. V sezóně je jistě situace ještě horší.

My naštěstí vyšlápli brzy ráno, proto jsme alespoň cestu tam měli zcela bez lidí a mohli jsme se tak dosyta kochat přenádhernými výhledy na oranžovo hnědá skaliska.

5) Zakletý les Fanal

Vavřínový prales Fanal je údajně největším vavřínovým lesem na planetě vůbec. Nachází se na severozápadě ostrova Madeira, nedaleko Porto Moniz. V roce 1999 byl les zapsán na Seznam světového a kulturního dědictví UNESCO. Vidět v něm můžete až přes 600 let staré vavřínové stromy.

Díky své poloze se v lese velice často povalují chuchvalce husté mlhy, která spolu s pokroucenými tvary vavřínů dodává turistům pocit tajemna až jakýchsi čar a kouzel. Proto se někdy lesu Fanal říká také zakletý les. Magickou atmosféru doplňuje volně se pasoucí skot.

U silnice vedoucí k Fanalu se nachází naučné tabule o původu lesa, jeho hydrologickém významu a také několik stolů s lavičkami, kde můžete posvačit. 

6) Pico Ruivo, nejvyšší hora ostrova Madeira

Na nejvyšší madeirský vrchol se dá dostat pouze pěšky a to hned rovnou 3 cestami. Buď po PR1 z Pico do Areeiro, nebo po PR1.3 z Encumeada anebo po PR1.2 z Achada do Teixeira. Poslední zmíněná je nejkratší a nejjednodušší cestou, jak dojít na vrchol. 

Výhledy na strmá skaliska jsou ze všech stran neskutečně působivé a ať už zvolíte kteroukoli cestu na vrchol, jistě budete každou chvíli zastavovat, abyste se pokochali jedinečnými pohledy na přírodní krásy kolem vás.

Díky nepřízni počasí, sesuvům půdy či požárům, bývají někdy úseky pěších stezek uzavřeny a znepřístupněny.

Těsně pod vrcholem se nachází bývalá restaurace, dnes pouze malá prodejna suvenýrů. Jsou tam ale k dispozici záchody a venkovní posezení, kde můžete odpočinout před posledními strmými metry.

7) Levada das 25 Fontes, Levada do Risco a Levada do Alecrim

Jednou z nejkrásnějších madeirských oblastí a mekkou turistických tras je hájovna v Rabaçal. Odtud vede mnoho značených levád a je jen na vás, kam se vydáte – neprohloupíte nikdy.

My doporučujeme tento okruh (půl dne):

Jako výchozí bod doporučujeme parkoviště na silnici 105 zde. Odtud se vydejte po PR6 (=PR6.1) k výše zmíněné hájovně. Odtud potom po PR6.1 k vodopádu Risco. Pokud se opět na cestu vydáte brzy ráno, dostane se vám na konci stezky odměny, a to v nikým nerušeném pohledu na hučící vodopád Risco. 

Za vodopádem sice vede stezka, ale je uzamčena kovovou mříží, a tak vám nezbyde než se opět vrátit a jít po PR6.1 zpět k hájovně. 

Od hájovny pokračujte stejnou cestou, jakou jste k ní dorazili od parkoviště, a zhruba po 300 metrech po vaší levé straně odbočte na PR6.3 Vereda da Lago do Vento. Pěšina mezi zkroucenými stromy vás zavede k rozcestníku. Pokud máte sílu v lýtkách a nevadí vám strmé klesání a stoupání, pak doporučujeme malou odbočku k laguně s vodopádem Laguno do Vento. Za teplého počasí se můžete osvěžit vodou v jezírku. Potom se vraťte k rozcestníku.

Od rozcestníku pokračujte opět po PR3 po strmých schodech. Čeká vás náročné stoupání, nicméně mezi podivně zkroucenými vavříny porostlými lišejníky a mechy. Na každém kroku budete potkávat kapradiny a tajemná mlha dodá celé cestě na malebnosti. Po zhruba 500 metrech končí stoupání a vy se ocitnete na dalším rozcestí.

Odtud pokračujte doprava po PR6.2 Levada do Alecrim, která je typickým ztělesněním toho, co znamená madeirská levada. Cesta již vede po rovině a dovede vás zpět na parkoviště, kde celý okruh začínal.

Pro zdatné turisty lze do programu zařadit i Levada das 25 Fontes – a to konkrétně na úplný začátek. Tedy od hájovny v Rabacal nejít prvně k vodopádu Risco, ale k 25 pramenům. Od nich se vrátit a pak jít výše popsaný okruh.

8) Pláž Prainha

Za nejkrásnější pláž ostrova Madeira jednoznačně považujeme pláž Prainha. Jedná se o malinkou pláž ukrytou za vysokými skalisky nedaleko Ponta de São Lourenço. Přístup k pláži vede po strmých schodech a dole přímo u vody je malý kiosek s nanuky a drobným občerstvením. Otevírací doba kiosku je závislá na tom, kdy má obsluha čas. A tak počítejte raději s tím, že jídlo není k dispozici a pro jistotu si vezměte něco s sebou.

Leží se přímo na jemném černém písku, neočekávejte lehátka a slunečníky. I když i těch tu pár je (v únoru nebyly vytažené).

Postup do vody je mírný, čili pláž je vhodná i pro menší děti. Ty navíc jistě ocení neskutečné množství drobných ještěrek, které se chodí vyhřívat na kameny, případně krást svačinu k vám do batohu.

Na pláži panuje boží klid, ovšem v dopoledních a pozdních odpoledních hodinách je pláž zastíněna vysokými útesy kolem.

9) Sever ostrova – Santana, São Vicente, Seixal

Severní strana ostrova, návětrná strana, mnohem chladnější a zelenější než strana jižní, oplývá velkým množstvím malých městeček a vesniček, které stojí za to navštívit nebo se jimi projít při pěším vandrování.

Asi nejznámější v této oblasti jsou tradiční farmářské domky v Santaně, přírodní bazénky a černá pláž v Seixalu nebo jeskyně v São Vicente (bohužel v současné době uzavřeny veřejnosti). 

Malebné vyhlídky na skalnaté pobřeží – např. pohled na vodopád Nevěstin závoj, Miradouro do Guindaste, Orlí skála, malá vojenská pevnost Fortim do Faial, oblázková pláž Praia do Maiata. Zkrátka celá severní oblast ostrova je protkána krásnými zákoutími.

(Pro podrobnější info nám můžete napsat třeba na náš IG nebo FB. Rádi vám poradíme více!)

10) Údolí jeptišek – Curral das Freiras

Do vesnice Curral das Freiras se nyní dostanete pohodlně autobusem či automobilem skrz tunel. Kdysi tomu tak ovšem nebývalo, a proto se malá vesnička stala útočištěm jeptišek, které prchaly před francouzskými útoky na Funchal v 16. století. Díky své poloze v údolí mezi vysokými horami a díky úrodné půdě byla pro jeptišky ideální volbou.

V dnešní době je oblast proslavena především díky pěstování jedlých kaštanů a každý návštěvník povinně odchází domů buď s likérem z jedlých kaštanů anebo s kaštanovou polévkou či pivem v břichu.

My doporučujeme pěší výstup na vyhlídku Eira do Serrado. Začněte v Curral das Freiras a vydejte se po stezce CR27 na jeden z vrcholů tyčící se nad vesnicí. Čeká vás strmý cik cak výšlap 3,5 km (převýšení 695 m). Odměnou vám bude úžasný pohled dolů na vesnici a místo, odkud jste vycházeli, s vysokými horami kolem dokola.

Madeira je překrásné místo bohaté na flóru a faunu. Strelicie, kalokvěty a obří kapradiny rostou běžně podél cest. Všude kolem vás je vysoká vlhkost vzduchu. Všudypřítomné útesy a hory jsou majestátní. Divokost přírody je nezkrotná. Madeira je úžasná!

Jeďte na Madeiru a nechte se okouzlit stejně jako my!

The post Madeira – top 10 na ostrově | únor 2025 appeared first on Pištělákovi.cz.

Láká vás návštěva slunného španělského jihu? Pak neváhejte a jeďte do Andalusie. Z Prahy se do Andalusie dostanete za necelé 4 hodinky přímým letem, kde vás jižní Španělsko dozajista přivítá svou slunečnou náručí. V horkém létě šplhají rtuťové sloupce teploměrů až k 50°C. Vysoké hory a národní parky, kterými je Andalusie hojně poseta, nabízejí turistům nepřeberné množství stezek k pěší turistice, v zimě k lyžování.

Během horkého léta jistě uvítáte nepřeberné množství pláží a možností vykoupat se v příjemně chladivém moři. Paella, churros, sangría, jamón, tapas, olivy, mořské plody – exploze chutí a barev. To vše vás čeká na talířích místních barů a restaurací.

Andalusie oplývá nejen přírodními krásami, nýbrž také bohatou historií a architekturou. Obdivovat se můžete jak křesťanským katedrálám, tak vám může učarovat všudypřítomný maurský vliv.

Ponořte se níže do našich 12 tipů, která místa během návštěvy Andalusie nevynechat.

12 míst, která během návštěvy Andalusie nevynechat

1) Málaga

Překrásná Málaga, přístavní královna Andalusie. Její návštěvu jistě nevynechejte. Se svými téměř šesti sty tisíci obyvateli je 6. největším španělským městem a svým návštěvníkům nabízí souhru krásné historické architektury a moderního zázemí vhodného nejen pro umělce a studenty. 

Mezinárodní tvář města zdobí např. rodný dům Pabla Picassa, býčí aréna La Malagueta nebo skvostnou botanickou zahradou. Její návštěvu jednoznačně doporučujeme! 

Andalusie, to je flamenco. A Flamenco je Málaga. V uličkách malebného historického centra naleznete nejen nepřeberné množství stánků se suvenýry, ale také bezpočet barů a tanečních škol, které pořádají pro turisty flamenco představení. Ve velkém množství tanečních spolků a uskupení se ale nachází i mnoho podvodníků. Při nákupu lístků si proto dejte pozor.

My navštívili Centro de Arte Flamenco Kelipé a musíme 100% doporučit! Naprosto geniální zážitek. Během představení na vás dolehne vášeň, láska, bolest a vůbec všechny emoce, které muzikanti a tanečníci zažívají. Melodické tleskání, dupání, zpěv a akustická kytara vás naprosto ochromí a vtáhnou natolik, že 2 hodiny představení vám utečnou, ani nebudete vědět jak. 

2) Antequera 

Uprostřed Andalusie, zhruba 50 km severně od Málagy se nachází město Antequera. Samotné městečko je malebné, ale ve světě se proslavilo především díky svému historickému významu.

V oblasti města Antequera bylo objeveno množství dolmenů – monumentů z doby neolitu a doby bronzové z velkých vápencových kamenných bloků. Tyto stavby sloužily jako pohřebiště a jedná se o nejvýznamnější stavební díla pravěku v Evropě. Díky svému významu je celá lokalita dolmenů pod ochranou UNESCO. Dolmenes de Antequera jsou tedy definitivně jedním z míst, které stojí za to navštívit.

Milovníkům a obdivovatelům přírodních krás doporučujeme dojet do národního parku Paraje Natural Torcal de Antequera. Jedinečné geologické útvary vyčnívají v lesnaté krajině a tvoří ideální prostředí pro pěší turistiku. Mezi skalnatými útvary nacházejí své útočiště horští kamzíci. 

Oblastí prochází tři turistické okruhy, které si můžete projít v libovolném směru. Ať už si vyberete kterýkoliv z okruhů, doporučujeme vyrazit do terénu brzy ráno, abyste se vyhnuli davu turistů.

3) Córdoba

Córdoba je hlavním městem Andalusie a rozprostírá se na březích toku Guadalquivir. Původně římská kolonie byla v osmém století dobyta muslimy a stala se tak hlavním městem Córdobského emirátu a chalífátu. V roce 1236 byla dobyta křesťany.

Právě díky své rozmanité historii je dnes město domovem nepřeberného množství příkladů maurské architektury. Největším takovým příkladem a také největším lákadlem pro všechny turisty je katedrála Mezquita (která kdysi bývala mešitou). Ta je od roku 1984 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Město je nejteplejším španělským městem, tak pokud se vydáte do Andalusie v létě, těšte se na opravdová vedra.

Při toulkách starým městem nevynechejte autentickou židovskou čtvrť. V některém z všudypřítomných barů si objednejte sangríu a po vychutnání osvěžujícího vinného nápoje se můžete vydat např. do Jardines del Alcazar. Krásných klidných zákoutí plných fontánek a barevných květů je totiž v zahradách bezpočet.

4) Andújar a okolí

Oblast Andújaru je velice slunná a na první pohled je jasné, že právě odtud pochází většina světové produkce olivového oleje. Olivové háje jsou prostě všude. Kam jen oko dohlédne, tam jsou olivovníky a továrny na zpracování olivového oleje.

Proto nikoho nepřekvapí, že právě v oblasti Andújaru je vhodné nakoupit domů olivový olej. Jednak je v oblasti ten nejlepší, a za druhé je taky o chlup levnější než jinde ve světě. 

Nedaleko Andújaru se zastavte v Baños de la Encina. Roztomilá vesnička, jíž dominuje pohádkový hrad s úžasně zachovalým cimbuřím. Kol dokola, kam jen oko dohlédne, uvidíte opět zase jenom olivovníky. Pohled je zkrátka čarovný!

5) Baeza, Úbeda a Cazorla

Dvojice měst Baeza a Úbeda rozhodně stojí za návštěvu. Především pro milovníky městské zástavby a originální architektury. Do historických center obou měst se rozhodně nedostanete autem, tak počítejte s pěšími procházkami kolem kostelů, muzeí, univerzity a velkolepých paláců, malebných zákoutí s fontánkami a náměstíčky.

Cca 45 km východně od Úbedy se nachází městečko Cazorla. Tam olivovníková krajina pomalu ustupuje hornatému terénu a začínají se na strmých úbočích objevovat lesnaté porosty. Na vysokém ostrohu nad městem shlíží na Cazorlu kouzelný hrad Castillo de la Iruela. Když se pozorně rozhlédnete kolem dokola, zjistíte, že na mnoha kopcích v okolí jsou stále patrné pozůstatky dalších strážných věží a hradů.

Cazorla je rájem pro zdatné turisty. Z městečka vychází velké množství turistických tras a cest. Ti z vás, kterým nevadí strmé stoupání, se tedy můžou vydat na toulky národním parkem Sierras de Cazorla, Segura y Las Villas. Vaše vynaložené úsilí bude jistě odměněno pohledem do překrásné krajiny. 

6) Bosque Encantado de Higueras

Klidné místo v malebné přírodě. Potůčky a tůně, bublání tekoucí vody a piknikové stoly. Ideální místo pro odpolední odpočinek. V horkém létě také k osvěžení ve studené vodě.

7) Beas de Gaudix

Vesnice Beas de Gaudix na první pohled není ničím vůbec zajímavá. Jakmile z ní ale vystoupáte po strmé betonové cestě nahoru na kopec na vyhlídku, pochopíte, proč se právě této vesnici přezdívá „Konec světa“. Vyhlídkové místo v mapě naleznete pod názvem Mirador Fin del Mundo a uzříte z něj naprosto fascinující erodující krajinu. Hluboké brázdy zeminy, strmé srázy a v dálce nad vesnicí patrné pozůstatky domů „vydlabaných do skály“. Pohled na Konec světa je nejvíce okouzlující během západu slunce.

8) Granada

Město Granada nacházející se na úpatí pohoří Sierra Nevada je jen hodinu jízdy autem od Středozemního moře a poskytuje domov zhruba dvěma stům tisícům obyvatel.

Kromě skutečně hodně malebného centra města je Granada světově proslulou díky starověké citadele Alhambra. Jedná se o nejznámější budovu islámského historického dědictví s mnoha kulturními zajímavostmi a architektonickými prvky. Její návštěva vám zabere minimálně polovinu dne a počítejte s opravdu velkými davy turistů. Rozhodně nepodceňte nákup vstupenek! Mnohdy jsou lístky vyprodány na několik dní či týdnů dopředu. 

Pohled na Alhambru z protilehlého kopce, ze čtvrti Albaicín, je jedním z nejznámějších panoramat celého světa.

Jestliže vás nelákají davy turistů a přednost raději dáváte přírodním krásám, potom vám doporučíme navštívit stezku Monachil – Fuente de Las Chorreras. Pokud se vydáte po červené a zelené od parkoviště v Monachilu, zažijete dobrodružnou cestu po stezce vedoucí roklí podél potoka. Cesta je sice místy betonovaná, ale zároveň také občas vede tak blízko skály, že budete nuceni vytrčit celé své tělo nad vodu a důvěřovat tak pouze svým rukám.

U rozcestníku u Fuente de las Chorreras odbočte na žlutou turistickou stezku vedoucí nahoru do kopců. Ta vás postupně zavede zpět do Monachilu. Cestou se ale budete moci kochat opravdu skvostnými pohledy do skalnaté horké krajiny.

Nezapomeňte si pokrývku hlavu!

9) Parque Natural de las Sierras de Tejeda, Almijara y Alhama

Nedaleko přímořského letoviska Almuñécar, oblíbeného u mnoha turistů lačnících po pobytu u Středozemního moře, se nachází další z jiho-španělských národních parků. Skalnaté útvary jsou pokryté borovicemi, tymiánem a žlutými hlodáši evropskými. Při slunném počasí jsou výhledy skutečně dechberoucí.

Než se ale vydáte na jakoukoli stezku parkem, mějte na paměti, že cestu dolů pak budete muset jít zase nahoru. Počítejte s celodenním výletem a vyrazte už raději ráno. S sebou mějte dostatečné množství vody. Terén je pro auto těžko přístupný a proto by i případná pomoc měla ztížený manipulační prostor.

10) Frigiliana

Vesnici Frigiliana nesmíte při návštěvě Andalusie vynechat! Svou malebností a bílými omítkami si  vysloužila přízvisko „bílá vesnice“ a řadí mezi nejkrásnější vesnice celého Pyrenejského poloostrova.

Díky své kráse je ale Filigriana dennodenně v zajetí zvědavých turistů. Pokud si tedy chcete městečko vychutnat bez autobusů plných Asiatů, potom se pokuste do města dorazit za rozbřesku. Malebná zákoutí s květináči plnými oleandry a streliciemi, jasmínové keře a terasy s kouzelnými vyhlídkami tak budou pouze pro vaši potěchu. Počítejte s tím, že kolem deváté ráno se už ulice zaplní davy turistů a krámky se suvenýry vytáhnou do ulic pestré stojany s magnety a dalšími upomínkovými předměty. 

Koncem srpna se každý rok ve vesnici koná Festival tří kultur, během kterého se oslavuje regionální vliv vzájemného ovlivňování a spoluexistence 3 rozdílných kultur: křesťanství, islámu a židovství.

11) Cueva de Nerja

Jeskynní systém nesoucí jméno Cueva de Nerja je jedním z nejimpozantnějších jeskynních systémů vůbec. Logicky jsou jedním ze španělských největších turistických lákadel, proto počítejte s poměrně vysokou koncentrací mezinárodních turistů.

Jeskyně nejen že jsou velké, ale také jsou překrásně zdobené krápníkovou výzdobou. V největším sále je dokonce vybudovaný amfiteátr, ve kterém se pořádají hudební koncerty. 

V roce 2012 byly odhaleny nástěnné malby, které pravděpodobně vytvořili pravěcí Neandrtálci.

12) Dunas de Artola o Cabopino

Podél celého pobřeží Andalusie se rozkládají přímořská letoviska plná hotelových komplexů, apartmánů a pláží s lehátky, bary a slunečníky. Najít proto klidnou pláž bez vyrušování a aniž by všude kolem vás byly vysoké hotely, je umění.

Jedním z takových míst, kdy můžete vidět a zažít si přírodu v její přirozené kráse, je oblast Dunas de Artola o Cabopino.

Mořské vlny spolu s větrem vytváří na pobřeží východně od města Marbella unikátní písečné duny. Mezi dunami se můžete procházet po vybudovaných dřevěných chodníčcích. Koupat se samozřejmě můžete také. Počítejte ale s tím, že mezi některými dunami jsou poschovávaní naturisté, neboť právě Dunas de Artola a Cabopino jsou považovány za jednu z nudistických pláží.

Andalusie nabízí turistům nepřeberné množství krás a míst, která rozhodně mají co nabídnout. Tak kdy se vydáte na cestu vy?

Z Andalusie je to jen co by kamenem dohodil na Gibraltar. Tam jste ještě nebyli? Tak neváhejte! Další velice zajímavá destinace –  a my vám povíme, jak se nám tam líbilo, co navštívit a čemu se vyvarovat.

The post Andalusie | říjen 2024 appeared first on Pištělákovi.cz.

Jak již bývá zvykem, i letošní leden s sebou přináší chvíli, kdy se s Markem ohlížíme zpátky. Tak jaký byl loňský rok? Jaká dobrodružství nám přinesl a co jsme dělali a kde jsme byli? Čtěte dál a dozvíte se!

Loňské jaro

Loňský rok jsme přivítali v Praze malým ohňostrojem, chlebíčky a Bohemkou. Díky mé nedůslednosti jsem nepostla napsaný článek o roku 2022, tak možná nevíte, že se nám narodil v srpnu 22 syn Jáchym. (Nedůslednost napravena! Čtěte zde!) Díky tomu, že naše obydlí s námi obývalo malé miminko, já trávila většinu dní s ním doma. 

Nový rok přinesl ale také ples České televize, domácí žloutkové věnečky z odpalovaného těsta a pracovní návštěvy Botanické zahrady. V únoru jsme opět, jako každý rok, navštívili zámek Jemniště a Dvůr Pecínov – tentokrát poprvé ve 3. To abychom zavzpomínali na naši překrásnou svatbu. Naše dny plnila starost o malého Jáchyma a končící zima nás poňoukala k práci na zahradě. Renovovali jsme záhonky, seli ranou výsadbu a netrpělivě očekávali březen, kdy jsme si měli jet vyzvednout naše nové zazimované včely. 

Poněkud rutinní dny nám zpestřil například kurz malby na plátno, oslava narozenin švagrové Verči, rodinné setkání v Příbrami při příležitosti oslavy kulatých narozeniny tety Ivy nebo třeba vítání občánků či Matějská pouť.

Druhé čtvrtletí 2023

Se začátkem dubna to na zahrádce začalo kvést a my začali sázet brambory a další semínka. Včely začaly být hodně aktivní a my měli radost, že se jim u nás daří. A byla tu další oslava, tentokrát Matúšovy třicetiny. 

První návštěva ZOO se synem (nechalo ho to zcela chladným) a následně jeho první Velikonoce. Ty samozřejmě provázelo tradiční malování kraslic a pečení jidášů, mazanců, beránka a nádivky, ale také zcela netradiční návštěva mého tatínka. 

No a po Velikonocích jsme se rozjeli na Balkán! Procestovali jsme Maďarsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Srbsko a nakoukli jsme i do Rumunska. 14 dní uteklo jako voda a my se vrátili domů nadšení a plní zážitků. (Určitě si o našem výletě přečtěte zde.)

Rychle jsme vpluli do zaběhlého domácího rytmu – Jáchym, zahrada, návštěvy u rodiny v Aši, Kolíně, Opatovicích a vůbec všude, kde máme tu naši rodinu zasetou.

Návštěva Posázaví, plavání s Jáchymem a prodloužený víkend v polském městečku Świeradów Zdrój. Následovala Jáchymova první nemoc, péče o zahradu a včely a první setkání s Ráďou, malým synem mé báječné přítelkyně Martinky. 

Květen přinesl Jáchymovi jeho první zkušenost s létáním a mořem. Odletěli jsme totiž na týden do Bulharska. O tom, jak jsme se v Bulharsku měli, si můžete přečíst tady. 

Následoval samosběr jahod a svatba Evičky a Matúše. Bylo to krásné!

Druhá půle roku 2023

Horký červenec přinesl Krkonošský pobyt s mamkou a bratrem, sraz s lidmi ze základky (po 20 letech!), prodej mých vlasů a s tím související radikální změnu účesu a taky opožděné rozloučení se svobodou a zahradní švestkobraní.

V srpnu jsme nelenili a vyrazili opět do Krkonoš, tentokrát ale jako parta 4 párů s mrňaty. Koncem měsíce jsme prostě museli na jižní Moravu, protože kdo byl kdy na jižní Moravě, tak ten chápe, že je třeba se minimálně jednou za rok vracet. No a přišel konec měsíce a bylo zapotřebí oslavit Jáchymkovy první narozeniny a také narozeniny mého bratra. 

V září jsem jela do Studénky na rozloučení se svobodou mé báječné kamarádky Sany, které jsem na konci září šla na svatbu za svědka. Během něj jsem poprvé v životě řídila motokáru! Marek začal v září řídit pražskou tramvaj a my si ze zahrady nosili domů hrušky a první dýně.

Závěr roku 2023

Říjen přinesl dýňovou výstavu v Botanické zahradě, setkávání s rodinou a další cestu do polských Krkonoš. Tentokrát 3 páry a 3 mrňata. A taky jedno profesionální focení Jáchyma ve Stromovce.  V listopadu jsme pouštěli draka a vystoupili jsme z komfortní zóny a koupili jsme si last-minute zájezd s CK na Tuniskou Djerbu. Jak se nám líbila organizovaná cesta s cestovní kanceláří a jak jsme se tam měli si můžete přečíst zde.

No a po návratu domů začalo pečení vánočního cukroví, tvorba adventní výzdoby a adventních kalendářů a vůbec, taková ta před vánoční atmosféra. Tu jsme si pak ještě naplno užili na vánočních trzích v Budyšíně.

Štědrý večer jsme letos slavili v Opatovicích, 25. jsme pak byli u druhé poloviny rodiny v Praze. Vánoce byly velice štědré a my si je náramně užili! Silvestra pak hezky doma s chlebíčky a šampaňským.

The post Přišel rok 2024! appeared first on Pištělákovi.cz.

Máte někdy pocit, že potřebujete prostě vypnout a aktivní dovolená není to pravé? Že potřebujete prostě jen ležet na pláži, mít plně vybavený hotel hned za lehátkem a možnostmi přetékající bufet otevřený 3x denně? Pak můžete vyzkoušet africký ostrov Djerba!

My na něj zavítali v listopadu 2023, abychom se trochu ohřáli a užili si vodní radovánky. Celá tato dovolená byla o 180° jinačí než naše běžné dovolené: nic jsme neorganizovali, neplánovali a nechystali. Nechali jsme se zkrátka unášet spolu s ostatními účastníky kupovaného all-inclusive zájezdu.

Fotogalerie

Jaká je Djerba?

Ostrov Djerba leží ve Středozemním moři a díky své rozloze se jedná o největší ostrov severní Afriky. Náleží k Tunisku a mezi turisty je proslaven především díky svým širokým plážím s jemným žlutým pískem. Barva moře je při pobřeží tyrkysová, smaragdově zelená či temně modrá – zkrátka kýčovitě krásná. 

Díky svému příjemnému teplému klimatu je Djerba příjemnou destinací pro všechny, kteří si chtějí užít koupání i během „našeho českého“ podzimu. 

Djerba je na zemi považována za jedno z nejúrodnějších míst. Pěstují se na ní především olivy. Olivových hájů naleznete na samotném ostrově a dále pak i ve vnitrozemí Tuniska opravdu hodně. Další komoditou, kterou Djerba, potažmo Tunisko, produkuje, jsou sladké datle.

S pevninou je ostrov Djerba spojen pevnou starou hrází, která byla vystavěna na původních římských základech. Nejvyšším vrcholem je pahorek Dhahret Adloun s nadmořskou výškou 54 m (čili celý ostrov je prostě placka).

Zajímavostí je, že na ostrově se nikde nenachází pitná voda. Je proto dovážena potrubím z pevninského Tuniska (podél římské hráze).  

Co ale bouchne Evropana na první pohled do očí? Všudypřítomný prach a odpadky. Bohužel, krása ostrova je zastíněna povalujícími se odpadky podél silnic a cest. Navíc je vše takové na první pohled omšelé a špinavé. Ale nebojte, v hotelových areálech již žádné odpadky nenajdete a i zmiňovaná omšelost je ta tam.

Co dělat na ostrově Djerba?

Především odpočívat. Relaxovat, plavat a užívat si příjemné teplo. Pokud byste ale přeci jen něco rádi viděli, tak doporučujeme alespoň tyto výlety:

Houmt Souk

Chytněte si taxíka a nechte se svézt do hlavního města Houmt Souk. Projděte se podél pobřeží a pozorujte plameňáky. Navštivte a prohlédněte si také pevnost Ghazi Mustapha. Jedná se sice o menší a ne úplně výraznou pevnost, ale i tak je její návštěva zajímavá. Když už nic jiného, výhled z hradeb na moře je příjemný.

Zajděte na místní tržiště. Ukáže se vám úplně jiný svět plný zvuků, pokřikování, troubení a všeobecného halasení. Stánkaři vám budou nabízet aromatické koření, slaďounké datle, ručně malovanou keramiku. Připravte se ale na smlouvání – nenechte se oškubat. Stůjte si za svým a nemějte výčitky, pokud se prodejci budou tvářit zhrzeně. Mezi výše zmiňovaným zbožím ale můžete na trhu nakoupit ohromné množství textilu, zeleniny a ovoce a všelijakých plastových a kovových, myslitelných i nemyslitelných věcí a produktů.

Synagoga La Ghriba a Djerbahood

Velice zajímavou stavbou na ostrově je židovská ortodoxní synagoga La Ghriba. Opět se k ní dostanete jednoduše taxíkem, vstupné vás nezruinuje. Při vstupu samozřejmě musíte odložit obuv a zahalit ramena, kolena a hlavu. Nicméně projít si můžete celou, údajně nejstarší synagogu světa. Otevřené jsou i všechny okolní budovy areálu, tak si je projděte také. Sice nejsou zdobné a tak překrásné jako sama synagoga, ale rozhodně jsou zajímavé.

Jakmile si prohlédnete synagogu, doporučujeme kousek popojít a navštívit tzv. Djerbahood. Tato městská čtvrť je malou ochutnávkou místního pouličního umění. Na fasádách domů můžete vidět abstraktní malby, zvířata či rostlinné motivy. Krámky v úzkých uličkách nabízejí klidně posezení a horký mátový čaj nebo třeba šťávu z čerstvě vymačkaných citrusů.

Krokodýlí farma a etnografické muzeum

Tato atrakce potěší především děti, ale i dospělí si jistě přijdou na své. Na východním cípu ostrova se nachází krokodýlí farma, která je zakomponována do komplexu jakéhosi skanzenu/ etnografického muzea. Zájezd do farmy si určitě nekupujte jako fakultativní výlet od cestovky, to byste zbytečně přeplatili. Raději se projděte pěšky anebo se nechte taxíkem zavést ke vchodu. Vstupné si taktéž kupte až na místě, je to cenově výrazně výhodnější.

V muzeu můžete vidět sbírky tuniské keramiky, ošacení, literatury, zbraní, atd. Zkrátka všeho, co se jakýmkoli způsobem dotýká tuniské kultury. Pod otevřeným nebem pak můžete vidět ukázky tradičních řemesel, jako je např. pěstování a následné zpracování oliv, a příbytků. Místní dámy, které mají na starost ukázku výroby např. korálkových šperků, jsou díky velkému počtu českých turistů schopné přednést výklad rovnou v češtině.

Nejexotičtější částí areálu je něco jako zoo, ale pouze s krokodýli, varany a jinými plazy. Ve výbězích budete mít možnost vidět jak dospělé krokodýly, tak malá krokodýlí mláďata. V určité časy budete také moct přihlížet jejich krmení = ošetřovatel z můstku či rampy hází kuřecí maso mezi krokodýli. Pokud poprosíte, dovolí vám hodit maso do výběhu místo nich.

Djerba vám nestačí a chcete vidět víc?

Jestliže i výše zmíněné je pro vás málo a prostě vás nebaví jen konzumovat pokrmy a být na pláži či u bazénu, pak vám můžeme doporučit celodenní výlet na Saharu. Věřím, že tyto fakultativní výlety v jisté podobě bude nabízet každá cestovní kancelář. My cestovali s CK BlueStyle.

Ksar Ghilane a Matmata

Celodenní výlet do Saharské pouště a oázy Ksar Ghilane spojený s návštěvou míst, kde se natáčely Hvězdné války, jsme si zkrátka nemohli nechat ujít a vám jej nyní doporučujeme s čistým svědomím.

Počítejte s ranním vstáváním a několika dlouhými hodinami jízdy autobusem, odměnou vám ale bude neopakovatelný zážitek: Sahara a datlová oáza uprostřed oranžového písku. Po příjezdu do Ksar Ghilane budete mít možnost absolvovat projížďku pouští. Buď na velbloudu nebo na čtyřkolce. My zvolili čtyřkolku a bylo to opravdu dobrodružství!

Přes písečné duny jsme dojeli z oázy k historické památce Ksar Ghilane, kde jsme obdivovali rozvaliny bývalé římské pevnosti. Po dobrodružné projížďce skrz rozžhavený písek jsme se vrátili do oázy a dopřáli si relax v přírodních termálních jezírkách.

Jakmile jsme si odpočali, následovalo organizované pohoštění tradičními tuniskými pokrmy – naprostá delikatesa! Náramně lahodná jídla obsahovala cizrnu, čočku, olivy a zeleninu a plno aromatického koření. Určitě ochutnejte!

Cestou zpět na Djerbu jsme ještě zavítali do vesnice Matmata, kde jsme navštívili ikonická obydlí původních obyvatel, která v roce 1976 posloužila jako zázemí pro natáčení některých scén Hvězdných válek. Pokud jste fanouškem, rozhodně musíte navštívit!

Celkově byla dovolená na ostrově Djerba úplně jiná než jak obvykle cestujeme. Určitě se nám líbila a rádi na ni vzpomínáme, nicméně znovu už na dovolenou s cestovní kanceláří asi nepojedeme. Anebo možná pojedeme, ale až za delší čas. 

Každý jsme ale jiný, a tak pokud vás tento typ dovolené láká, tak směle na Djerbu!

Zajímají vás naše další zážitky? Přečtěte si více.

The post Djerba | listopad 2023 appeared first on Pištělákovi.cz.

Když slyšíte pojem Bulharsko, taky se vám vybaví doba minulá, pojem Zlaté písky, betonová sídliště a nehezké pláže s keři? Tak to se můžete úspěšně zařadit mezi většinu Čechů. My jsme se ale rozhodli změnit vaše představy a domněnky a ukázat vám, že bulharské pobřeží může být i něco jiného než jenom hotel a přecpaná pláž s lehátky.

Kam vyrazit a jak si Bulharsko užít?

1. Varna

Bulharská Varna je jedno z nejznámějších bulharských středisek přímo u Černého moře. Ačkoli bylo kdysi město významným centrem Římské říše, dnes se o něm rozhodně nedá mluvit jako o krásou oplývající metropoli. Nicméně i přes fakt, že podoba současného města utrpěla především díky panelové zástavbě a betonovým bulvárům, má dnešní Varna co nabídnout. 

Delfinárium

Asi největší atrakcí Varny je tamní delfinárium, které do svých sedadel kolem vodních nádrží láká turisty již od roku 1984. Je jedinou atrakcí svého druhu v Bulharsku a každý, kdo cestuje do Varny poprvé, by měl k delfínům zamířit.

Pozor ale – v pondělí mají u delfínů zavřeno. Tak si návštěvu areálu naplánujte na jiný den, ať nedopadnete jako my s Markem.

Etnografické muzeum

Velmi zajímavou budovou přímo uprostřed města je Etnografické muzeum. Nejen, že je zajímavá samotná budova, nýbrž také i muzejní sbírka. K vidění jsou jak řemeslné výrobky, tak zemědělské náčiní i tradiční pokrmy, oděvy a keramika. 

Lístek lze zakoupit sice pouze hotově, nikoli platební kartou, ale rozhodně vám neudělá čáru přes váš dovolenkový rozpočet.

Městská pláž

Nesporným kladem města Varny je jeho poloha – přímo u moře. Proto mají místní i turisté k dispozici písčitou pláž. Vstupné se na pláž neplatí a nejbližší plážový bar je v docházkové vzdálenosti od hlavního náměstí. Počítejte ale se slunečníky, restauracemi a bary a všudypřítomnými lidmi.

Vykopávky

Ve Varně se nachází nespočet lokalit, kde můžete obdivovat starodávné architektonické dovednosti. Velice impozantní jsou například staré římské lázně.

2. Byala

Menší letovisko Byala se nachází jižně od Varny, cca hodinku jízdy autem. 

Přímo ve městě můžete vyrazit na příjemně písčitou městskou pláž lemovanou bílými útesy. Pokud ale chcete navštívit opravdovou nádhernou pláž uprostřed přírody, máme pro vás tip: pláž Karadere (viz níže).

V létě můžete ve městě obdivovat nepřeberné množství barevných květů všudypřítomných růžových keřů. Okusit tradiční bulharskou kuchyni můžete například v místní taverně V Kameni (При Камен) a na rybí speciality můžete zavítat do restaurace Poseidon. 

Za vykopávkami a pamětihodnostmi vyrazte na jižní cíp města Byala. Starobylé osídlení Sv. Atanas na vás doslova dýchne historií. Obdivovat tam můžete nejen překrásný výhled na bílé útesy a šumící mořský příboj, nýbrž i na početné starověké nádoby, ve kterých se kdysi uchovával olivový olej a víno.

3. Pláž Karadere

Necelých 5 km severně od centra města se nachází překrásná odlehlá pláž, na kterou může být Bulharsko zaslouženě pyšné. Nádherná pláž s jemným žlutým pískem ale není pro každého.

Nehledejte na ní lehátka a slunečníky, záchody, sprchy či bary. Příjezdová cesta také každého nenadchne, protože vede po prašné silnici mezi vinicemi – zde nutno podotknout, že je bez asfaltu. Nejzazší místo pro parkování vašeho vozidla je ale přímo nad Karadere. Stačí tedy sejít pěšinkou z kopce dolů (jenom pár metrů) a můžete se kochat bezbřehou krásou Černého moře.

4. Nesebar

Městečko Nesebar je jednoznačně Must-see v Bulharsku. Jeho historie sahá do starověku a do dnešní doby se v něm zachovalo velké množství kostelů a dalších budov odkazujících na dobu staré antiky. 

Velmi často bývá město nazýváno Perlou Černého moře. Díky zapsání na seznam světového dědictví UNESCO v roce 1983 v něm ale určitě nebudete sami. Připravte se na uličky plné turistů a stánků se suvenýry a turistickými kýči. Pozorní z vás můžou narazit i na českou hospodu Praha.

Město samo o sobě je ale natolik krásné, že nenavštívit jej by bylo jako jet do Peru a nevidět Machu Picchu. (Chystáte se na Machu Picchu? Tak čtěte zde, víme, jak se tam dostat.)

5. Pláž Vaya

Jednou z nejkrásnějších pláží, které Bulharsko nabízí, je pláž Vaya. Na rozdíl od Karadere, vede k pláži Vaya asfaltová silnice a přímo na pláži pak máte k dispozici toalety a plážový bar. 

Písek je jemňounký a světlý, přístup do moře pozvolný a moře klidné. Zkrátka hotový ráj. Určitě doporučujeme!

6. Maják Emine

Pitoreskní pohledy na mys Emine a maják na něm stojící nabízí stezka pro pěší po útesu nedaleko výše zmiňovaného Nesebaru. Maják samotný je součástí veřejnosti nepřístupného vojenského objektu. 

Z vyhlídky se můžete kochat nejen velmi fotogenickým majákem, nýbrž také pohledem na strmé skály a útes, o nějž se tříští mořské vlny. Dost to ale na vyhlídce fouká, tak si s sebou raději vezměte svetr a sluneční brýle. 

Na vyhlídce je také lavička, čili pokud vám silný vítr nevadí, můžete se během kochání posadit a třeba sníst svačinu.

7. Pláž Bolata

Severně od Varny, cca 70 km, se nachází další malebná pláž. Jmenuje se Bolata a její jedinou vadou na kráse je oku nelahodící betonový vlnolam. Svou funkci ale plní na výbornou a díky němu si na pláži užijete nádherně klidnou hladinu vody a žádné vlny.

Pokud se vám bude chtít, můžete po cestičce mezi pichlavými keři vystoupat na útes nad pláží a užít si tak překrásný výhled na pláž téměř z ptačí perspektivy.

9. Mys Kaliakra

Mys Kaliakra je jedním z černomořských mysů a díky svým až 70 metrů vysokým útesům je jedním z nejmalebnějších míst v Bulharsku vůbec. Skalní stěny jsou tvořeny především vápencem, ale díky zvýšenému obsahu železa mají oranžovou barvu.

Na mysu si můžete prohlédnout zbytky pevnosti ze 14. století, maják, rozhlasový vysílač, větrnou elektrárnu a malé muzeum. Vedle muzea se také nachází příjemná restaurace, kde se můžete občerstvit. 

Ze všeho nejhezčí je ale pohled z vyhlídky až na samém konci mysu. Nejen, že budete moci sledovat vlny tříštící se o skaliska pod vámi, ale s trochou štěstí uvidíte i skotačící delfíny či nad hlavami spatříte kormorány.

Na tradiční bulharské pokrmy se zastavte do hospůdky Stará kuča (Стара къща) ve vesnici Balgarevo. Čeká vás nefalšované Bulharsko a příjemné stinné pohostinství, kde není WiFi a obsluha mluví pouze bulharsky. 

10. Botanická zahrada v Balčiku

Palác a botanická zahrada v Balčiku tvoří kousek ráje na zemi a jedno z turistických míst, které zkrátka nesmíte minout. Nachází se přibližně 50 km severně od Varny.

Komplex vznikl mezi roky 1875 – 1938 nejprve jako letní sídlo rumunské královny Marie. Během procházky zahradou potkáte kapličky, dvorky, parky a fontány různých architektonických stylů.

V současné době je balčická botanická zahrada známá po celém světě díky rozsáhlé expozici druhů kaktusů. Prezentovány jsou ovšem i jarní a letní květiny, alpské rostliny, vodní rostliny, kapradiny, chráněné a vzácné druhy, liány, kvetoucí a stálezelené rostliny. Celkem si v zahradě můžete užít více než 3000 druhů rostlin.

Zároveň můžete v areálu ochutnat a případně nakoupit víno bulharské produkce a zakoupit některý z nepřeberného množství produktů s vůní růží.

11. Pláž Ezerets

Další z překrásných pláží, kde nepotkáte lehátka a turistickou infrastrukturu, je pláž Ezerets. Dojet se dá autem téměř až na pláž a pokud vám nevadí ubytování v přírodě, můžete hned u pláže strávit noc v kempu Rapana.

Pláž sama o sobě je několik km dlouhá a ideální pro dlouhé procházky ve zlatavém písku. V písčitých stěnách hnízdí vlhy pestré a vy tak můžete z bezprostřední blízkosti pozorovat, jak barevní ptáčci vlétají a vylétají z vyhloubených nor.

12. Pláž Durankulak

Až kýčovitě krásnou pláží s tyrkysovou barvou moře je pláž Durankulak, odkud je to co by kamenem dohodil k Rumunským hranicím. Podél pláže naleznete několik restaurací, přičemž zaparkovat se dá taktéž v bezprostřední blízkosti. 

Pláž je ideální pro malé děti, neboť vstup do vody je pozvolný.

13. Pobiti Kamani 

Toto zcela jedinečné místo je unikátní přírodní památkou a právem i jednou z nejzajímavějších turistických atrakcí Bulharska. Jedná se o pole, které je poseto obřími kamennými sloupy. Stáří sloupů bývá odhadováno až na 50 milionů let.

Sloupy vznikaly v paleocénu a na některých lze nalézt zkameněliny pravěkých rostlin a živočichů.

Ať už pro svou návštěvu vyberete kterékoli z výše uvedených míst, věříme, že nebudete litovat a zařadíte tak Bulharsko na seznam zemí, kam stojí za to se vracet.

The post Bulharsko | červen 2023 appeared first on Pištělákovi.cz.

Srdce mi zvesela tluče a celé mé tělo začíná prostupovat nadšení. Je to totiž tady. Už zase vyrážím na cestu, tentokrát jedu na Balkán. Jako vždy mě na cestě doprovází můj drahý manžel a tentokrát poprvé i syn. Jedeme!

Tady to ještě známe

Vyjíždíme z Prahy a jako první mini zastávku volíme Znojmo. Procházka k vyhlídce na řeku Dyji a na Rotundu sv. Kateřiny je prostě podmínkou. Po protažení končetin a krátkém oddechu v jihomoravském královském městě se vrháme zpět do sedadel našeho italského vozu a poprvé, na tomto výletě, překračujeme hranice a vydáváme se do neznáma. Nejprve jedny, pak druhé. Stavíme a nocujeme v Szombathelly, maďarském městě plném historie. 

Následujícího dne si procházíme historické centrum a přes plot nakukujeme do míst, kde v dobách antických stávaly impozantní budovy s dórským sloupovím. Z monumentálních domů na nás dnes ovšem vykukují jen omlácené zbytky sloupů, které se nám zpoza plotu vysmívají, že jsme si předem nezkontrolovali otevírací dobu.

Milému náměstí a přilehlé pěší zóně, které se honosí renesančními fasádami, dělají společnost budovy železobetonové. Socialistická zástavba nesmlouvavě mění ráz kdysi významného města a nezpochybnitelně městu Szombathelly ubírá na kráse. No a protože nejsme milovníky architektury 50. let, nasedáme opět do auta a odjíždíme dál směr Chorvatsko. Cestou děkujeme maďarským aktivním policistům, kteří nelenili a deset minut po skončení parkovací lhůty nám za stěračem nechali pozdrav.

Chorvatsko

První zastávkou v chorvatském vnitrozemí, je romantický Varaždin. Malý, milý, historický, velice příjemný. Procházíme si náměstí, pěší třídu, v průvodcích čteme o historii místního hradu a následně jej i navštěvujeme. No a pak jdeme na hřbitov. Jedná se totiž o údajnou perlu Varaždinu, a to díky speciálnímu střihu keřů lemujících hrobky chorvatských zemřelých. 

Jakmile jsme viděli i toto místo posledního odpočinku, míříme zas dál. Záhřeb čeká!

Cestou si ještě odskočíme do malebné vinařské oblasti Breg, kterou můžeme nyní s klidným srdcem doporučit všem milovníkům zvlněné krajiny osazené vinohradem. No a pak už hurá do hlavního města Chorvatska. 

Záhřeb příjemně překvapuje! Srdce nám buší vzrušením a zorničky se roztahují údivem, když nás nohy nesou do historického Záhřebu. Uzounké uličky a velké množství strmých schodů nás vedou vzhůru do starého centra a všudypřítomná historie na nás dýchá ze všech úhlů. Záhřebané si nerušeně užívají vlahé odpoledne, někteří u kávy, jiní modlením se ke svaté panence v bráně Kamenita Vrata.

Jiní odpočívají v parku pod historickým vrchem a další si prostě jen povídají na největším náměstí (Trg J. Jelačića).

Jestliže vás nelákají velká města, pak do Záhřebu nejeďte a zastavte se raději na kafíčko v hostinci Gupčeva Lipa nebo se vydejte na vrch Sljeme, kde můžete prověřit své turistické či lyžařské dovednosti. 

Anebo se vydejte, stejně jako my, prozkoumat unikátní krajinu národního parku Lonsko Polje. My do parku zamířili, jakmile jsem se nasytili chorvatské metropole, a nestačili jsme se divit. Mokřady, tůňky, meandry a slepá ramena řeky Sávy tvořily základ rozsáhlého ekosystému tohoto západo chorvatského národního parku. Mezi vodou a všudypřítomnými keři tancovali nejen komáři, ale také stáda divokých prasat, krávy a nespočet vodního ptactva. Druhové rozmanitosti ovšem dominoval čáp bílý, pro něhož se bažinatá krajina stala ideálním hnízdištěm. 

Spolu s manželem jsme nadšeně ukazovali na čapí hnízda, která doslova kralovala téměř každému sloupu a vršku střechy. Spolu se starými dřevěnými tradičními obytnými domy tvořilo deštivé počasí naprosto magickou kombinaci a my si Lonsko Polje do našich myslí zapsali jako nádhernou a unikátní lokalitu.

Pryč z EU

A pak vypínáme mobilní data a vytahujeme cestovní pasy. Na druhé straně řeky Sávy totiž vstupujeme poprvé v našich životech do Bosny a Hercegoviny.

Bosna a Hercegovina

Jako náš první cíl je město Banja Luka. Upřímně ale, tato návštěva je pěknou ztrátou času. Jediné totiž, co nás ve městě oslovuje, je nově postavený pravoslavný kostel a zbytky staré pevnosti. Ale i tohle k putování světem patří a my si tak balíme svých 5 švestek a Banja Luku opouštíme co možná nejrychleji. A děláme dobře.

Za rohem na nás totiž čeká krásný skanzen, obsahující tisíce předmětů denní potřeby 19. a 20. století – Ljubačke Doline. O dalších pár kilometrů dál se konečně utvrzujeme v tom, že návštěva Bosny a Hercegoviny stála za to. Své první krásy nám odhaluje u vodopádů Krupa. Když pak navštěvujeme nedaleké město Jajce, už o zajímavosti země nepochybujeme. 

Jajce určitě doporučujeme každému, kdo rád města ležící na soutoku řek, hučící vodopády, dlážděné cesty, pevnosti, katakomby, pravoslavné kostely a lahodný burek. 

Spíše náhoda než propracovaný plán zavedla naše kroky do města Konjic. O to víc jsme byli uchváceni, když jsme se dozvěděli, jakou zajímavou památku nabízí město turistům k návštěvě – taktický bunkr ARK D-0 Josipa G. Tita. Kdo tam nebyl, neuvěří. A kdo byl, žasne. Návštěva bunkru přiblíží návštěvníkům pohnutky historii rozpadlé Jugoslávie a do jisté míry dovolí nahlédnout pod pokličku osobnosti generála Tita, miláčka Jugoslávců. Zároveň se jedná o velmi zdařilou ukázku technického inženýrství a vášnivý proslov zapálené bosenské průvodkyně prostě zaujme téměř každého návštěvníka.

Opouštíme Konjic a naše cesta nás vede Bosnou a Hercegovinou dál a dál na východ až dorážíme do města tak neevropského a zároveň tak krásného, že nejde jinak, než zanechat naše srdce v Bosně. Sarajevo. Nejmenší hlavní město, které jsme s manželem doposud navštívili, je ze všech stran obklopeno vysokými kopci a horami. Krásná tržnice plná čerstvého ovoce a zeleniny, masa a mléčných výrobků láká nejednoho návštěvníka k otevření peněženky. Majestátní rakousko-uherské fasády se vznosně nesou nad hlavami pěších a dokazují tak místním i návštěvníkům, že Sarajevo bylo vždy významným uzlem.

A pak je tam Baščaršija. Nejkrásnější a nejexotičtější historické jádro evropského hlavního města vás prostě nemůže nechat chladnými. Zatímco budete očima hltat exotickou architekturu, do nosu vám budou vstupovat vůně tradičních bosenských pokrmů kávy. Uši zas budou registrovat ťukání kovotepců, kteří své umění ukazují zámožným turistům a ve skrytu duše doufají, že právě oni jim udělají v jejich krámcích tržbu.

No a také moderní město a Olympijské hry. Ač už je tomu již téměř 40 let, kdy bylo Sarajevo hostitelem světově proslulých her, nemůžete si olympijského ducha města prostě nevšimnout. Na každém rohu na vás vykukují staré olympijské poutače a kdysi nově vybudované stadiony, hotely a další sportoviště. A bobová dráha, dnes zarostlá vysokým divokým plevelem a pokrytá graffiti.

A dále vzpomínky jak na atentát na císaře pána d’Este, tak na brutální obléhání Sarajeva v 90. letech.

Sarajevo nám prostě svou jedinečnou atmosférou učarovalo a do našeho podvědomí zaselo semínka nutkání k návratu.

Studování pohnuté historie země a snaha o pochopení etnických neshod regionu nám v autě zkracují čas. A zatímco ze Sarajeva směřujeme dál na východ podél řeky Driny, krajina ubíhající za okny našeho vozu, postupně nabízí krásnější a krásnější pohledy na lesnaté kopce a hory kolem. 

Jen kousek od státních hranic se Srbskem ještě jednou naposledy zastavujeme a obdivujeme bosenské klenoty. Kamenný most Mehmeda Paši Sokoloviće ve městě Višegrad, zapsaný na seznam kulturních památek UNESCO. Pochází ze 16. století a je jistě jedním z nejmalebnějších mostů světa. 

Chvíli se také touláme po uměle vybudovaném městě Andrićgrad, které nechal postavit Emir Kusturica pro účely natáčení filmové adaptace románu Most přes řeku Drinu od Ivo Andriće, laureáta Nobelovy ceny za literaturu.

Sbohem Bosno, ahoj Srbsko!

No a protože nás toho na cestě ještě dost čeká, neleníme a jedeme vstříc krásám národního parku Tara, který se nachází hned za hranicemi, v Srbsku. Vstup do země probíhá bez problémů a my tak vjíždíme rovnou doprostřed hornaté lesnaté krajiny.

Přirozenou hranici parku (a zároveň státní hranici mezi Bosnou a Hercegovinou a Srbskem) tvoří hluboký kaňon řeky Driny.

Dechberoucí vyhlídka na nejhlubší část kaňonu je ovšem těžce přístupná, a tak se většina turistů, nás nevyjímaje, musí spokojit s vyhlídkou Banjska Stena. Za příznivého počasí musí být pohled na kaňon a přehradu na řece Drině skutečně kouzelný. My bohužel nemáme štěstí na počasí, a tak si odnášíme fotky plné mlžného oparu. 

Jižně od NP Tara leží vesnice Mokra Gora, odkud každý den vyjíždí několikrát denně turistická vlaková souprava. Mašinka táhne vagónky po úzkorozchodné trati klikatými esíčky vzhůru nahoru a návštěvníkům se dostává nádherných lesnatých výhledů. 

Šarganská Osmica, jak se trať jmenuje, je jednou z nejkrásnějších tratí Evropy a určitě stojí za projetí.

Jakmile máme celou traťovou smyčku projetou, jedeme ještě rychle navštívit městečko Drvengrad. Opět se jedná o zcela uměle vybudované město za účelem natáčení Kustoricova filmu. Krásné dřevěné budovy s kostelíkem určitě stojí za návštěvu a my si je poctivě prohlížíme i přesto, že prší.

Srbský národní park Tara toho má ještě mnoho co nabídnout, nicméně nám nepřeje počasí. A tak se raději ubíráme dál na východ. Pokračujeme do Zlatiboru, resp. na jeho úpatí, kde navštěvujeme krasovou jeskyni Stopića. Máme radost, k dispozici je audioprůvodce. A tak, zatímco na uších máme sluchátka, postupujeme dál do útrob jeskyně, jejíž krásy probádali čeští speleologové. Obdivujeme nádherné přírodní bazénky a divíme se úchvatným útvarům, které příroda vytvarovala. Jsou překrásné. Jedinou vadou na kráse jeskyně je barevné blikající osvětlení, které ubírá místu na vážnosti a člověk se díky němu cítí spíše jako na diskotéce. Ovšem pohled na mohutně burácející vodopád říčky Trnavski potok je dechberoucí. 

Jelikož den ještě nekončí, zařazujeme do programu také procházku kolem vodopádů Gostilje. Jeden vodopád následuje druhý a cesta dolů k tomu nejníže položenému je poměrně jednoduchá. Cestou nahoru už ale snižujeme krokovou frekvenci, zato tu tepovou řádně navyšujeme. 

Na Bělehrad!

Vzhůru do hlavního města Srbska! Cestou ale ještě zastavujeme u vzpomínkového památníku Kadinjača, který byl v 80. letech postaven jako upomínka sjednocení národů a společného partyzánského boje proti Němcům v roce 1941. Tato kulturní památka mimořádného významu je důležitým místem všech bývalých Jugoslávců. Vždyť při slavnostním otevírání památníku přihlíželo úvodní řeči J. B. Tita na deset tisíc lidí.

Po procházce komplexem Kadinjača už nezbývá než šlápnout na plyn a jet do hlavního města. Upřímně, nemáme od Bělehradu velká očekávání a čtení infa z průvodce nám je ještě snižuje. Jakmile dorazíme, parkujeme auto v 9. nadzemním podlaží parkovacího domu a vyrážíme na pěší obhlídku centra.

Naše nízká očekávání jsou vcelku rychle zahnána a my s radostí shledáváme, že město není tak děsivé, jak jsme čekali. Báli jsme se totiž především nevkusné betonové zástavby a zchátralého stavu budov. Naštěstí je ale minimálně centrum města udržované. Národní muzeum, královský palác, stará pevnost s muzeem vojenské techniky, pěší třída Knez Mihailova. 

Do záběrů našich fotoaparátů nám nakukují velkolepé budovy a široké bulváry, nápisy psané cyrilicí a pravoslavné kostely. Kolem dokola na nás hledí betonová zástavba, ale pozoruje nás také pyšná květinová výzdoba. A turisté. Na to, že tu jsme v dubnu a že Bělehrad není zrovna vyhledávanou turistickou destinací, je tu plno.

Město je velké, v porovnání s nedávno navštíveným Sarajevem obzvlášť. Leží na soutoku Dunaje a Sávy a právě na tento mohutný soutok můžete shlížet z městské pevnosti na vrchu Kalemegdan. Ostatně, pevnost a vrch Kalemegdan nejsou pouze dobrou pozorovatelnou bělehradského panoramatu, nýbrž také vypovídají o bohaté historii města. Stopy po sobě zanechali jak Keltové, tak staří Římané, Turci, Hunové, Avaři a Slované.

I přesto, že nás Bělehrad příjemně překvapil, neoslovil nás natolik, abychom se v něm zdržovali déle. A tak po jedné noci v hotelu opět startujeme motor a vydáváme se za něčím krásnějším – národním parkem Fruška Gora. Jedná se o nejstarší srbský národní park, který se nachází severozápadně od hlavního města. 

Fruška Gora je sice park malý, ale rozhodně je zajímavý! Jedná se o cca 70 km x 10 km zalesněný pás, který z okolní rovinaté krajiny výrazně vyčnívá. Na úbočí lesnatých kopců jsou ideální podmínky pro pěstování vinné révy, a tak nás nepřekvapuje, že v téměř každé vesnici nacházíme několikero vinařství. Samotný park je významný především díky rozmanité fauně. 

A další zajímavostí park a přilehlá krajina oplývají. Souborem 16 malých klášterů z 15. století. My navštěvujeme klášter Petkovica, zasvěcený svaté Petce, a z úst místních nesmírně vstřícných jeptišek posloucháme zajímavé legendy o jejich patronce. Ze svatého pramene si bereme léčivou vodu a v krámku s růženci, ikonami a místním medem kupujeme lahvinku klášterního vína. (Po jeho ochutnání jej shledáváme nesmírně lahodným.)

Naše další kroky nás vedou přes národní park k televiznímu vysílači Iriški Venac, který na první pohled zaujme každého svým rozbombardovaným vzezřením. V roce 1999 se stal terčem bombardování NATO, které bylo světovou odpovědí na nemilosrdné etnické čistky kosovských Albánců. Vysílač z roku 1975 byl po bombardování velmi silně poničen. Dodnes ovšem zůstává funkční.

Po procházce národním parkem a hrůzném pohledu na rozbombardovaný vysílač jedeme do vesnice Sremski Karlovci, která je vyhlášená pěstováním a následným zpracováním vinné révy. Každý správný obyvatel vesnice Sremski Karlovci se pyšní domácím bermetem, tradičním dezertním vínem s obsahem alkoholu 16 až 18%. Vyrábí se z bílých i červených hroznů a zpravidla bývá servírováno jako víno dezertní, ale stejně jako vermut může být podáváno také jako digestiv. Nedá se svítit, kupujeme bermet, bílý bermet červený, další a další lahvinky výborného srbského vína.

Zpět do EU

Na cestě jsme už skoro dva týdny a navštívili jsme Maďarsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu a Srbsko. Konec naší výpravy se pomalu blíží, ale ještě než ji ukončíme, navštívíme na skok Rumunsko.

Přejezd přes hranici mezi Srbskem a Rumunskem je dobrodružný. Sken v podobě lustrace dokumentů a prohlídky kufru a posádky vozidla je důkladný. Jakmile ale srbským celníkům vysvětlíme, že Srbsko se nám velmi líbilo a jen neradi jej opouštíme, nechají nás popojet k rumunským kolegům. Ti nás důkladně zpovídají, vyzvídají co budeme v Rumunsku dělat a po několika nekonečně dlouhých minutách nás konečně vpouštějí do země.

Vydáváme se směr Temešvár a rovinatá krajina nám dělá společnost. Horké počasí a dobrá rumunská muzika nás doprovází, zatímco my se shodujeme na tom, že jsme zástavbu i tamní komunikace čekali mnohem rustikálnější. Evropský vzhled Rumunska nás překvapuje, stejně jako fakt, že rumunština je velmi podobná italštině. 

Centrum Temešváru je malé, ale krásné. Barokní fasády městských domů i překrásné kostely nám zpříjemňují naše toulky a my nakonec zkoušíme i tradiční rumunské pokrmy – Ciorbă De Burtă a polentu s pikantní masovou směsí.

Překrásné instagramové fotografie hradu Hunedoara nás lákají popojet ještě více na východ a Korvínův hrad navštívit. Jeho krása je vskutku nezpochybnitelná. Co už ale zpochybnit lze, je bezprostřední blízkost továrny, města a komerčního parkoviště s mnoha prodejními stánky turistických cetek. 

S koncem prohlídky hradu Hunedoara končí i naše putování Balkánským poloostrovem. Otáčíme náš vůz opět na západ a vesele jedeme zpět domů do Prahy. Cestou ještě zastavujeme v Makó, malém maďarském lázeňském městečku, které proslulo pěstováním cibule. Nádherný nový komplex 18 termálních bazénů, Hagymatikum, byl dokonce tvarem cibule inspirován, proto při plavání v teplých léčivých vodách sledujeme dřevěné stropy připomínající špičky cibulí.

Poslední nocleh a poslední den na cestě. Krátká zastávka u Balatonu a v noci příjezd domů. Balkáne, byl jsi krásný a my se k tobě jistojistě budeme vracet. Tak zase někdy!

Fotogalerie

The post Balkán | Duben 2023 appeared first on Pištělákovi.cz.

Vybíráte si na léto dovolenou u moře, ale všechny evropské destinace vám přijdou jako klišé? Chtěli byste změnu, ale zároveň nemáte v plánu letět na druhou stranu zeměkoule? Tak jeďte na Kypr! My ho s Markem vyzkoušeli loni v dubnu a rozhodně to stojí za to!

Na své si přijdou milovníci koupání a lenošení na plážích, zároveň si ale dovolenou užijí i ti, kteří dávají přednost prozkoumávání měst a historických lokalit. Kypr se vám zalíbí i pokud jste sportovci a vaší vášní je na dovolené utíkat do divoké přírody. No a Kypr vás rozhodně dostane, jestliže vás baví bujaré večírky nebo rádi ochutnáváte místní gastronomii!

Ať už jste kterýkoli dovolenkový typ, vězte, že Kypr vám právě to vaše nabízí!

Kdy na Kypr jet? Jak se po ostrově pohybovat? Proč je polovina Kypru turecká? Co si na Kypru objednat v restauraci? To vše se dozvíte v článku níže. 

Zajímá vás, co na Kypru vidět a co navštívit? Čtěte zde: 14 nej – Kypr.

Kdy vyrazit na Kypr

Kypr, třetí největší ostrov ve Středozemním moři, by se svou geografickou polohou mohl již téměř řadit do Asie. Nachází se totiž jižně od Turecka, severně od Egypta a západně od Izraele. Nicméně, Kyperská republika je součástí Evropské Unie, a tak je i samotný vstup do země, pro Čechy, poměrně jednoduchý.

Z Prahy můžete využít přímého leteckého spojení, které zajišťuje letecká společnost Wizzair. Případně můžete zvolit některou z variant s mezipřistáním. My s Markem jsme na Kypr cestovali také letecky, nicméně s odletem z Vídně.

Kdy tedy na Kypr vyrazit? Právě geografickou polohu ostrova a s tím spojené klimatické podmínky je třeba rozhodně vzít v potaz. Pokud byste se na ostrov vydali v létě, počítejte s tropickými teplotami sahajícími až k 50 °C. V období zimy na vás potom čekají vydatné srážky, v horách srážky sněhové. S Markem bychom tedy doporučovali návštěvu během pozdního jara anebo na podzim. V dubnu byla voda na koupání ještě docela studená, takže tak květen ideál.

Kypr a doprava

Pozor! Na Kypru se jezdí vlevo!

Jelikož se jedná o ostrovní stát, je možné se na ostrov dopravit buď letecky, anebo lodní dopravou. Turisticky pohodlnější bude jistě doprava letecká. Kypr disponuje několika mezinárodními letišti. Při nákupu letenky tak můžete vybírat z letišť Larnaca (LCA), Paphos (PFO) a Ercan (ECN). Z důvodů politických bychom s Markem doporučovali vybírat z letišť nacházejících se na jižní polovině ostrova, tedy Larnaca nebo Paphos. Více o politickém rozdělení Kypru na dvě části níže ve článku.

Samotná doprava po ostrově je potom zdaleka nejpohodlnější automobilem. Autobusová doprava je sice funkční a v okolí letišť a hotelových komplexů i poměrně spolehlivá, ale rozhodně její síť není příliš hustá a jízdní řády jsou, obzvlášť v odlehlejších oblastech, hůř pochopitelné. Lístek se kupuje u řidiče, ale pozor! Musíte mít hotovost, a ne příliš velkou bankovku. Platba kartou není u řidiče možná.

Přímo na letišti, případně v jeho nejbližším okolí, sídlí hned několik společností nabízejících pronájem automobilů. Pokud se tedy na Kypr vydáte letecky a rozhodnete se pro pronájem vozidla, doporučujeme udělat rezervaci na vůz alespoň den dopředu. Některé ze společností sídlících mimo příletový terminál totiž poskytují jejich shuttle servis pouze v případě, že máte rezervaci již hotovou. Nezapomeňte také na to, že k zapůjčení vozidla je vhodné disponovat kreditní kartou. Většina společností debetní karty totiž nepřijímá.

Rozdělení Kypru

Politické rozdělení Kypru hraje v každodenních životech místních obyvatel hlavní roli. Dávno jsou pryč časy, kdy se lidé mohli volně toulat po celém ostrově. Dávno vymizely i dobré sousedské vztahy mezi Turky a Kypřany, kteří ostrov Kypr po staletí obývali bok po boku.

Situace mezi Kypřany a Turky se ve druhé polovině 20. století natolik vyhrotila, že došlo k přirozenému rozdělení, kdy se Turci stáhli na severní část ostrova a Kypřané obsadili jih. Nicméně, rozdílnosti obou kultur byly natolik velké, že v 60. letech vypukla na ostrově občanská válka. Dílo zkázy bylo dokonáno, když se v 70. letech Turecká republika rozhodla situaci vyřešit násilným obsazením celého Kypru. Turecké vojenské jednotky tak obsadily severní polovinu ostrova a prohlásily ji za svrchované turecké území.

Krveprolití, které násilná okupace ostrova tureckými jednotkami způsobila, bylo dočasně zastaveno za pomoci OSN. Ta zřídila v roce 1974 nárazníkovou linii vedoucí napříč celým ostrovem. Doslova a do písmene si představte vztyčené ploty s ostnatými dráty, patroly se samopaly a linii nikoho, kde doposud můžete vidět rozstřílené budovy, zarostlé krátery po výbuších granátů a ozbrojené jednotky OSN, které denně dohlíží na to, aby ani jedna ze stran nevstoupila na území strany druhé či opět nesáhla po násilí.

Situace dočasná, ale ve výsledku asi trvalá. Kypr se dodnes prezentuje jako násilím okupovaná země, která již téměř 70 let nedobrovolně poskytuje azyl Turkům. Turci Kypr vnímají jako jejich právoplatné území, na které díky zásahům zvenčí (OSN) nemají nárok.

Až do roku 2003 nebylo možné hranici mezi severem a jihem překročit. Násilné roztržení rodinných vazeb tak až hrůzostrašně připomíná Berlínskou zeď. V roce 2003 ovšem vznikl první průchod mezi oběma polovinami. Dnes, v roce 2023, existuje průchodů přes nárazníkovou zónu Spojených Národů celkem 7. Pohyb mezi oběma částmi ostrova je tedy do jisté míry umožněn.

Politika a cestování po Kypru

V návaznosti na vyhrocenou politickou situaci a násilné rozdělení ostrova, podléhá i cestování z jihu na sever a ze severu na jih určitým pravidlům. Při pěším průchodu přes linii nikoho dnes nemusíte čekat žádné větší komplikace. Nám, Čechům, resp. občanům EU, stačí 2x předložit občanský průkaz, usmát se na celníky, zapózovat a ukázat, že fotka na občance skutečně patří nám a máme vyhráno. Kyperští i turečtí celníci vás nechají víceméně bez problémů projít.

Při průjezdu autem to už ale může být těžší. Protože Turecko není součástí Evropské Unie, je třeba mít u vozidla sjednané 2 typy pojištění. Většina autopůjčoven má ve standardní výbavě pouze pojištění vozidla na území EU. Pokud tedy máte v plánu cestovat do severní, turecké, oblasti, potom je třeba se při půjčování vozidla informovat, zda-li je vjezd na severní část ostrova vůbec možný a případně si připlatit pojištění.

V případě, že byste si přáli naopak většinu času vaší dovolené strávit na severním Kypru, pak doporučujeme následující:

• Na ostrov přicestovat na jih (letiště Larnaca či Paphos)
• Za pomoci taxi služby či autobusu se dopravit do hlavního města a tam hranici překročit pěšky
• Vozidlo si zapůjčit až v severní části ostrova

Jestliže byste přicestovali rovnou na sever, mohlo by se stát, že by vám kyperští celníci mohli odmítnout vstup na jižní polovinu. Tím, že totiž vstoupíte na ostrov rovnou přes okupované území, dáváte najevo svůj souhlas s tureckou okupací. No, a proto byste nemuseli být vpuštěni do jižní části ostrova. Údajně vás v současnosti celníci vždy nakonec pustí, ale neodpustí si nepříjemné pohledy, nevraživé poznámky a možná i nějaký zápis do interní databáze kyperské správy. Riskovat i možné opětovné odepření vstupu při příletu na ostrov nám přijde jako příliš velké riziko. To už si ale zvažte každý sám.

Kyperská gastronomie

Kyperská kuchyně je logicky ovlivněna kuchyněmi okolních států, především řeckou a tureckou. Základem je zelenina, olivový olej, víno, ryby a čerstvé maso. Nechybí ale čerstvé bylinky a orientální koření.

Nejvýznamnějším jídlem během dne je pro Kypřany večeře. Téměř každý podnik nabízí tzv. meze – jakýsi ochutnávkový sled pokrmů na malých talířkách, které se daný den v restauraci vaří. Většinou se jedny meze objednávají pro celý stůl a stolovníci jídlo sdílejí.

Jako první se přinášejí studené předkrmy (řecký salát, hummus, olivy, tzatziki, …), následují předkrmy teplé (grilovaný halloumi sýr, pita chléb, pilaf, …). Poté na se na stůl nosí hlavní chody (grilovaná masa, guláš z jehněčího nebo hovězího, zapékané papriky, moussaka, těstoviny, smažené ryby, kalamáry, mletá masa, dušené artyčoky atd.). V některých restauracích vám na závěr naservírují také dezert. Tradiční je baklava (listové těsto, ořechy, med) nebo lokum (turecký med), případně sladké šátečky plněné tvarohem nebo smažené kuličky z bramborového těsta se zmrzlinou zalité medem.

Kyperským tradičním pokrmem jsou brambory a kléftiko = jehně připravované v hliněných pecích, pečené na dřevěném uhlí. V turecké části Kypru byste pak měli ochutnat lahmacun nebo pide – obojí je jistou variací italské pizzy.

Pro milovníky vína je Kypr hotovým rájem. Údajně se na Kypru pěstuje více než 100 druhů vín. Oblíbeným vínem je Commandaria – víno produkované mnichy. Pokud byste chtěli něco ostřejšího, dejte si štamprli ouza. Jestli jste spíše na pivo, pak můžete zvolit například mnišské pivo Keo.

A na konec jedno osobní doporučení: Restaurace To Nissiotiko v Protaras. Tradiční podnik, úžasná paní majitelka, naprosto geniální kuchyně, velké porce, báječná atmosféra, nízké ceny. To Nissiotiko 

Láká vás Kypr a zajímá vás, jaká zajímavá místa a památky na něm můžete navštívit? Pak čtěte zde.

The post Kypr, exotická Evropa | duben 2022 appeared first on Pištělákovi.cz.