Severní Polsko cestou necestou aneb roadtrip k Baltskému moři

Protože jsme s Markem páreček toulavý a cesty světem nás naplňují štěstím a blahem, museli jsme využít potenciál letošního podzimu k tomu, abychom vyrazili na další výpravu do cizích krajin. Tentokrát jsme se rozhodli poctít naší návštěvou severní Polsko. Od cesty jsme očekávali hodně projetých kilometrů, studené moře, možná déšť, lesy, pirohy a sladké krówky. No a všechno bylo!

Mapa cesty Polskem Všechno to začalo v úterý 13. října, kdy jsme se vydali na cestu v naší milované Alfě Romeo. Kudy a jak jsme světem putovali přibližuje (velmi zjednodušeně) mapka. S sebou jsme vzali nějaký ten proviant, foťák a polské zlotuwky.

Celkem jsme najeli přes 2200 km, navštívili nespočet zajímavých a méně zajímavých míst, nafotili přes 170 fotek, ochutnali tradiční polskou kuchyni, bojovali s rýmou a objevili bezvadnou rádiovou stanici Złote Przeboje (lze poslouchat též online, odkaz zde).

Sczeczin a Świnoujście

Naší první zastávkou se stalo přístavní město Sczeczin a ačkoli by se centrum města s klidem dalo označit za hezké, nás s Markem příliš nenadchlo. Jeho historický ráz byl nenapravitelně poničen během druhé světové války a na místech, kde kdysi stály krásné městské domy, nyní stojí poválečná zástavba. Ale nebuďme ke Štětínu natolik kritičtí, i přes tak nějak pochroumaný genius loci má město své klady. Za nás, Pištěláky, to ale není ani Zámek Pomořanských vévodů, dům Loitzů nebo Královská brána. Za nás to je pohled na řeku Odru z valů Wały Chrobrego.

Pokud byste měli zájem vyzkoušet plavbu trajektem, a to buď sami, anebo s motorovým vozidlem, potom tak můžete učinit při cestě do Świnoujście. Musíte ale jet z polské strany, neboť obě východní cesty na ostrov nejsou přemostěny. Pokud byste ale jeli ze západu, přes Německo, o zážitek ve formě plavby trajektem přijdete. Ve Svinoústí toho ale popravdě moc není. Tedy, je toho dost, ale nic ne moc pěkného. Samý panelák, koleje a nákladní přístav. Když k tomu ale ještě chytnete počasí, jako jsme chytli my s Márou, při kterém je jediná atrakce města uzavřena (nejvyšší polský maják), pak je prostě cesta do Svinoústí promrhaným časem.

Wolin a Woliński Park Narodowy

Co naopak rozhodně nevynechejte, je městečko Wolin a přilehlý národní park. Malinké historické centrum vás překvapí svou dávnou historií. Uprostřed města můžete zavítat do malého muzea anebo zamířit do skanzenu Slovanů a Vikingů, což určitě doporučujeme! Skanzen je sice malý, ale velmi pěkně udržovaný a s tradiční pekárnou. Obdivovat tam můžete nejen to, že schody do vrchního patra jsou v každém domečku řešeny odlišným způsem, ale i vikingské bojové přilbice a válečné lodě.

Nedaleký národní park sice neoplývá krásou jako jiné světové národní parky, ale v jinýcn národních parcích zase nemají zubry. Tady ano! Během minulých desetiletí se Polsko aktivně zapojilo do programu záchrany zubrů evropských. O tom, že se programu daří, svědčí fakt, že z původních 7 kusů se celková světová populace zubrů rozrostla na zhruba 7500 ks. Polsko je pak domovem pro téměř polovinu celkového počtu.

Ve Wolinském národním parku sice uvidíte zubrů pouze pár, ale jejich rozměry a mohutnost vás ohromí i tak. Nebojte, nemusíte se proplétat stromy a doufat, že na vás zpoza některého vykoukne zubří hlava. Stačí se vydat po turistické značce do centra parku a tam prostě vejít do zubří rezervace. K vidění nejsou ale pouze zubři, kteří si člověka nevšímají a to, že je někdo fotí, jim je šum a fuk. Vidět ale můžete i jiné lesní živočichovy, kterým člověk pomohl z tísně, a kteří tím pádem mají znemožněný návrat do přírody. Mile hledět tak na vás bude třeba kanec nebo jelen.

Miedzyzdroje a ruiny kostela v Trzęsaczi

Podél pobřeží jsme v našem výletě pokračovali směrem na východ a průběžně jsme zastavovali tam, kde nás to zaujalo, anebo tam, kam nám to průvodce doporučil. Poslouchali jsme polskou muziku a užívali si tepla a sucha, kterými naše drahá Alfa disponovala, zatímco venku padaly nejen provazy deště, ale také stromy. Severní Polsko se na podzim ukázalo být docela nehostinným místem. Věříme ale, že v létě může šedavý Balt vypadat úplně jinak. Možná, že dokonce někoho v létě zláká i ke koupání. Nicméně v říjnu 2020 nás koupání rozhodně nelákalo.

Jedním z míst, kde byste v létě našli příjemné dlouhé pláže a téměř lázeňské zázemí, jsou Miedzyzdroje. Tamní kolonáda polských hvězd je obsypána nejedním bistrem a restaurací, kde můžete ukojit hlad vzniklý z vašeho divokého dovádění ve vlnách. Pokud byste se ale spíše chtěli kochat pohledy na nekonečnou modř / šeď moře, projděte se po tamním molu. Zážitek.

O tom, že Polsko, resp. polská pevnina, byla kdysi o něco větší, svědčí ruiny kostela v Trzęsaczi. Cihlový kostel z 15. století byl ve své době vybudován zhruba 2 km od moře. Jenomže vodu těžko zkrotíte. Takže v roce 1870 už stál kostel na samém úpatí strmého srázu do vody. O další 4 roky později se v kostele přestaly sloužit mše a budova se veřejnosti uzavřela. Nejprve spadla střecha a severní strana kostela. V současné chvíli, na samém okraji, odolávají před mořem poslední cihly z jižní strany kostela. Není ale pochyb o tom, že za pár let nezbydou už ani ty.

Písečné duny v Łeba (Słowiński Park Narodowy)

Polská Sahara, tak se údajně přezdívá polským písečným dunám, které propůjčily svou krásu úvodní fotce tohoto článku. Každopádně tahle zastrčená severská nádhera se pro nás s Markem stala naprostou topkou v celém polském roadtripu. K obřím masám písku jsme se procházeli kouzelným národním parkem plným borovic a mechem. Jakmile jsme k dunám dorazili, vyrazilo nám to dech. Duny písku, některé i 20 metrů vysoké. Kolem nikde nikdo, jen v dálce vidět hučící Balt a špičky stromů z nedalekého lesa.

Cestu zpět jsme zvolili podél moře a zatímco vlevo od nás šplouchly nikdy nekončící mořské vlny, vpravo nad námi naše kroky monitorovala krásná divoká liška. Naprosto opojný klid a nádhera tak neskonalá, že se slovy téměř vyjádřit nedá. Jestli máme ze severního Polska něco doporučit, pak je to tohle.

Poloostrov Hel

Článek by byl hrozně dlouhý kdybychom do něj měli vměstnat úplně všechny dojmy a pocity. A tak se teď geograficky posuneme více na východ. Návštěva poloostrova Hel nás lákala z jednoho prostého důvodu. Na mapce poloostrov vypadá jako velice úzká čepel kosy. Měli jsme pocit, že pojedeme po silnici, po jejíž obou stranách bude vodní hladina. My se tak budeme cítit skoro jako loď, protože všude kolem nás budou slané vlny, které se budou snažit docáknout na naše vozidlo.

No, tak to byla představa, která nepochybně vznikla, neboť jsme si mapu dostatečně nepřiblížili. Kdybychom totiž změnili měřítko mapy, zjistili bychom, že vedle cesty je z obou stran les. A že tam dokonce vede i železnice. No, poučili jsme se. A opět a zase jsme si potvrdili, že cestování prstem po mapě je zkrátka něco zcela jiného než cestování doopravdy.

Na konci poloostrova je malé městečko, spíše vesnička, Hel. Milé malé centrum s kupou restaurací. Po celé délce poloostrova jsou k vidění zbytky starého vojenského opevnění. Takže pokud vás baví (stejně jako Marka) nakukovat do každého bunkru, koukat na rozpadlý železobeton, kochat se nad dírami, kde kdysi stála válečná děla, pak je poloostrov Hel přímo pro vás! Po válečném opevnění dokonce vedou naučné turistické stezky. Některé bunkry jsou přístupné i s výkladem, a některé zcela volné.

Jo, a divoká prasata jsou tam k vidění mezi paneláky.

Gdyně, Sopoty, Gdaňsk

Tak jo, kdo dočetl až sem, zaslouží si odměnu. Tou mu budiž námi sestavený polski playlist – 9 polských songů, které jsme s Markem objevili během naší jízdy skrz Polsko. Růžné žánry, různí interpreti, ale všechno polské. Budeme rádi, když nám dáte zpětnou vazbu, jestli se vám playlist líbí.

No, teď k tomu souměstí:

Gdyně: Velmi průmyslové, k vidění především nákladní přístav. Všude jeřáby a koleje. V centru ale zakotvené 2 fotogenické lodě – plachetnice a vojenská loď. My je ale neviděli, protože celé centrum bylo zataraseno kvůli jakémusi běžeckému závodu. Ale! Ve Gdyni je levný benzín! Takže jestli budete přes Polsko cestovat vozem, ve Gdyni ušetříte.
Sopoty: Krásné lázeňské centrum městečka, jehož dominantou je dlouhé dřevěné molo. To v minulosti obdivovala nejedna polská i světová celebrita. Podél nekonečných písečných plážích stojí luxusní hotely, ve vzduchu krouží chechtající se racci a vám se ani nechce věřit, že tohle klidné místo je od průmyslové Gdyně jenom 10 minut autem.
Gdaňsk: Nejznámější z trojměstí. Opravdu krásné historické centrum. Vskutku kouzelné město s unikátním nákladním výtahem ze 14. století. Je neskutečně fotogenické, turisticky lákavé a nám se v něm moc líbilo.

Frombork, Elbląg, Malbork

Mezi naše poslední zastávky se zařadila města Frombork (město, kde je pochován M. Koperník) a Elbląg (město, kde v centru mají jenom italské restaurace a jednu polskou hospodu vyzdobenou růžovými a šedými umělými kožešinkami).

Ve Fromborku to není, nebylo a asi ani nikdy nebude na dlouhý pobyt. Ve městě totiž chcípl pes. Hospody uzavřené, nikde nikdo a v mimo sezónu i katedrála zavírá o půl čtvrté odpoledne. Klid vodní hladiny ale má své kouzlo. Stačí na něj chvíli hledět a hned je vám jasné, proč Koperník pracoval právě tady. Určitě bychom ale měli zmínit, že celé katedrální návrší je krásné a určitě stojí za návštěvu.

Za to Elbínek (Elbląg) můžete s klidem vynechat. Pokud teda nechcete vidět tu, již zmiňovanou, hospůdku laděnou do růžové a šedé barvy. Navzdory interiéru, který se spíše hodil někam do cukrárny, polské jídlo bylo velice chutné a lahodné. K ochutnání vše, co byste od polské kuchyně mohli očekávat. Staré město útulné, ale malé.

Jako poslední tečka na naší cestě napříč severním Polskem zazářil křižácký hrad Malbork. Úžasný cihlový mega hrad (1/2 rozlohy Vatikánu) nebyl nikdy dobyt a právem je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Jeho prohlídka (s audioprůvodcem v češtině) trvala bezmála 3 hodiny. Jestli byste se chtěli na hrad podívat a zároveň se dozvědět něco víc o Řádu německých rytířů, doporučujeme dokument Řád německých rytířů: Vzestup a pád z roku 2017. Ke zhlédnutí např. na Prima ZOOM.