Konec 2021, začátek 2022

S rozpřaženou náručí a velkými očekáváními vítáme nově příchozí rok 2022. Ten loňský byl totiž naprosto parádní, překvapivý a zábavný a my rozhodně nehodláme slevovat na kvalitě. Co jsme dělali, co jsme prožívali a jaká jsme v loňském roce vychutnávali dobrodružství? A co si společně plánujeme do roku 2022? Jaké máme sny, plány a předsevzetí? Čtěte dál a vše se dozvíte.

Jaký byl rok 2021?

Pro nás s Markem byl loňský rok samozřejmě rokem cestovatelským, rokem mnohých setkání, ale především rokem svatebním. Nee, my dva se znovu nebrali, ale naši známí jo! Nepředbíhejme ovšem a pojďme na krátkou rekapitulaci.

Leden až březen

Rok 2021 jsme zahájili zimním výletem na Ještěd a k Mumlavskému vodopádu. Nad bílými mrazivými krásami jsme blaženě slintali a našimi fotoaparáty se alespoň vzdáleně snažili zachytit zimní přírodní krásy. Nezanedbávali jsme ovšem ani naši milovanou Prahu, a tak jsme s čepicemi, rukavicemi a turistickými průvodci vyráželi na procházky Stromovkou a Novým městem.

Já si vyzkoušela upéct domácí hruškový frgál (katastrofa), meruňkové větrníky (paráda!) a borůvkový tvarohový koláč. No a protože jsme se v srpnu 2020 vrhli do mega zahradního projektu (více info zde), mohli jsme na konci ledna loňského roku sledovat, jak ze země vyrůstají první tulipány.

V únoru jsme zaseli první papriková semínka a vydali se opět na výlet. Tentokrát nás kola našeho vozu zavezla do Loun, do Panenského Týnce a k sopce Oblík. 9. února jsme s láskou vzpomínali na náš svatební den a jeli pozdravit jak zámek Jemniště, tak Dvůr Pecínov, kde jsme v roce 2019 prožívali svůj den D.

A přišlo další pečení: rolády pistáciové, ořechové, kokosové. Čas ale zbyl i na andělíčky ve sněhu a publikaci mého článku o Peru na webu idnes.cz – číst můžete zde. Hodně času jsem věnovala ruční výrobě hry Elfenland (originální svatební dar) a Marek studiu programování.

Došlo ale i na nějaké to domácí kutění. Sama jsem si vyzkoušela, jaké to je brousit, mořit, lakovat a čalounit. Naše stará klekačka ožila a já v sobě objevila další kutilské tužby. Marek si na konci února splnil jeden ze svých životních snů – zakoupil si mačetu.

S přicházejícím jarem přibývalo práce na zahradě a já zkoušela další a další recepty – například lahodný citronový tvarohový koláč (poctivě prolitý italským limoncellem). I nadále jsem pokračovala ve výrobě ručně malované hry Elfenland. Koncem března jsme zjistili, že Marek je alergický na včelí bodnutí.

Duben až červen

S dubnem přišlo do našich životů hodně zahradních starostí. Ale čas na zastavení se samozřejmě také našel – Velikonoce. Já pekla mazance, beránka a malovala kraslice. Marek pletl pomlázku a pekl jidášky.

Elfenland, zahrada, sazenice a pečení, to bylo na denním pořádku. Jistým zpestřením pak bylo Sčítání lidí 2021, neb jsem se do něj aktivně zapojila jako sčítací komisař pro Prahu 7. Návštěva pražské botanické zahrady, výlet do Ostravy za přáteli, první makronky v životě.

No a tehdy začala naplno naše svatební tour 2021! Nejdříve jsem, coby svědkyně, aktivně organizovala loučení se svobodou své kamarádce Míše, následně se zapojila do další rozlučky a nakonec jsme 21. května s Markem nasadili slavností róby a vyrazili do Plzně, abychom novomanželům Kafkovým popřáli do společných let jen to nejlepší. Po zběsilém přejezdu z Plzně do Studénky a po chabých 4 hodinách spánku jsme 22.5. na sebe oblékli jiné slavnostní róby, vyndali jiné svatební dary (hurá! ručně malovaná hra byla konečně hotová!) a šli popřát jen a jen to nejlepší našim dalším milým přátelům, novomanželům Bobakovým.Obě svatby byly krásné! Každá úplně jinačí, s jinou energií, jinými lidmi, jiným konceptem i počasím. Obě nevěsty ale byly nádherné, krásně nervózní, zamilované. Oběma jsem pomáhala zapnout svatební šaty a u obou svateb jsem bulela jak štěně. Oběma ženichům to v krásných oblecích seklo, že jsme s Markem jenom valili bulvy. A na obou svatbách byl skvělý dort i pohoštění.

S koncem května se náš zahradní mega projekt začal ještě více rozjíždět, protože jsme se konečně odhodlali a pustili se aktivně do včelaření. Milovaná babička s dědou nám dali nejenom skvělé rady do začátku, ale i štědře finančně přispěli. Takže jsme objednali oddělky a začali montovat a natírat fungl nové úly. Více informací o našem včelaření zde.

Červen nám donesl zahraniční dovolenou. Vydali jsme se na týden do italských Dolomit, kde nás krása a velkolepost hor nadále utvrzovala v tom, že pobyt u moře je jako fajn, ale není to prostě ono. Nádherná zeleno modrá barva horských jezer nás dojímala a slunce nám doruda barvilo nechráněné tváře. (Více o Dolomitech zde.)

Následovala zahradní oslava mých narozenin, tradiční samosběr jahod a následné vaření marmelády a domácího bezového sirupu. V polovině června jsem si dovezli první včelky. No a pak zrály třešně, já pekla jahodové dorty a zahrada vynášela první úrodu.

Červenec až září

S druhou polovinou roku přišla další dovolená – Švédsko. S Markem jsme tak rozšířili seznam společně navštívených zemí o jednu další. Náramně se nám ve Švédsku líbilo a určitě doporučujeme všem! Jestli chcete více info, mrkněte sem.

Nebylo to ale jenom Švédsko, zahrádka, vaření marmelád a zavařování. Byla to i další svatba. Tentokrát jsme jeli do Budyně nad Ohří, kde jsem se nechali okouzlit láskou Báry a Martina Lukšových. Počasí bylo skrz naskrz letní, jídlo výborné, dort lahodný a výzdoba znamenitá. Oběma to opět náramně slušelo a já zase ronila slzy štěstí.

Na konci měsíce jsme s Markem pomohli dědovi v Aši vytáčet med a i já zjistila, že jsem na včelí bodnutí poměrně silně alergická. Další dny přinesly další práci na zahradě, ale i nějakou tu sklizeň. A tak jsem pro změnu nevařila marmelády, ale pekla švestková povidla.

No a v srpnu, další svatba! Tetokrát jedna opravdu zajímavá – Míša a Béďa Bobakovi, kterým jsme na svatbě byli už v květnu, pořádali svatbu druhou. Ta již byla méně komorní s více účastníky. Ale nemyslete si! Obřad byl, dort byl, svatební dary byly, kapela byla, raut byl, dekorace byly, svatební šaty byly, kytice byly, koláčky taky. Zkrátka svatba se vším všudy! Tentokrát jsem si ovšem vyzkoušela novou svatební funci – a to funkci oddávajícího. Bylo to bezva.

Loňské léto bylo ale i létem velkých změn, konkrétně bydlení. Balili jsme, stěhovali jsme a loučili jsme se se starým bytem. Bylo to dojemné. Ale vždy když něco končí, něco nového začíná. A tak jsme v novém bytě vybalovali, skládali nábytek a přemýšleli, co kam umístíme.

A slavilo se! Nejen úspěšné stěhování, ale i bratrovy narozeniny a mamky šedesátka. V září se slavila další svatba. Tentokrát byl svědčit Marek svému nejlepšímu kamarádu Davidovi. Ten si v Litomyšli bral za ženu svou milovanou Marťu a já při obřadu, jako obvykle, ronila želví slzy štěstí. Novomanželům Kotrčovým to náramně seklo. Ve svátečních oděvech jsme pili, tančili a veselili se až do ranních hodin. Zkrátka, svatební veselka, jak se patří!

V září pak další oslava narozenin, tentokrát Markových a další rozloučení se svobodou. První ořechy, kaštany a z trouby čerstvě vytažené jablečné štrúdly a koláče.

Říjen až prosinec

Říjen přinesl výlet do Příbora a na Hukvaldy s přáteli a následovalo grandiózní svatební finále – svatba mého staršího bratra. Ta proběhla v Jílovém u Prahy a byla naprosto dokonalá. Povedlo se úplně všechno. Vůbec nic nepochybilo a já byla dojatější ještě mnohem víc, než u mé vlastní svatby. Zároveň se mi dostalo cti, být v tento velký den Veroniky a Mirka, v roli svědka. Spolu s rodinou a přáteli jsme opěvovali lahodnou krmi, krásnou výzdobu a výběr muziky. No, takže od 9. října je to oficiální: Veronika Štufka je v rodině!

Říjen se ale pro nás stal nejen měsícem svatebním, nýbrž také měsícem cestovatelským. Vyrazili jsme totiž opět a zase za dobrodružstvím – jak jinak než do Itálie. Protože Itálii milujeme, nemohla nás zklamat ani tentokrát. Bylo skvělé jídlo, nádherná města plná historie a dokonce i pohodička na pláži.

Jakmile jsme ze zahraničí dorazili zpět domů, byla zase další oslava. A opět pořádná! Děda Jarda slavil 90, spolu s babičkou Bětou slavili 60 let manželství a k tomu taťka kulatiny 60. Jedlo se, pilo se, veselilo se.

V listopadu pak návštěvy přátel, nekonečné louskání ořechů, pečení svatomartinské husy a s tím spojené obžérství. Na konci měsíce první pečení vánočního cukroví a příprava na Vánoce. Ty jsme letos oslavili v Opatovicích spolu s Markovými rodiči a prarodiči. Nový rok 2022 jsme v poklidu vítali v Praze, zatímco nám kolem hlav lítaly ohňostroje a my si připíjeli novoročním sektem.

A co v roce 2022?

V roce letošním nás s Markem opět čeká cestování. A rádi bychom, aby ho bylo hodně – rozhodně víc, než v roce loňském. Jak moc ho bude a kam přesně se zatouláme, to ještě nevíme 100%. Jak se ale známe, pokusíme se opět navštívit Itálii, protože do té se zkrátka musí minimálně jedenkrát do roka. Co třeba Neapol? Nebo Sicílie? No, uvidíme.

Na konci března se jistojistě vydáme do polského Zakopaného, kde budeme testovat naši turistickou obuv. Určitě se ale budeme snažit navštívit i nějakou ze zemí, kde jsme ještě nebyli.

Je jistojisté, že v roce 2022 nás čeká mnoho kulturních zážitků, především v první polovině roku. V současné chvíli již víme o 5 divadelních představeních, která na nás čekají. 3 z toho pod záštitou Národního divadla.

V plánu máme další procházky Prahou, návštěvy muzeí, bowling a další a další aktivity. Velkým plánem a výzvou na letošní léto je rozšíření chovu včel a pokud se zadaří, první vytáčení medu. S tím souvisí i rozšíření produkce na naší malé zahrádce. Rádi bychom letos měli více úrody a méně hospodářských ztrát.

V roce 2022 budou také další oslavy, to je jasné – babička 80, já 30, Marek 33. Máme v plánu všechny řádně zapít a zajíst!

A co vy? Jaké plány máte na rok 2022 vy?

Fotogalerie

Silvestrovské zátiší

Obrázek 43 z 43

Silvestrovské zátiší