Naše zahradničení
Že jsme začali něco málo sázet do země, to jistě víte. Vždyť to už jsou minimálně 3 roky, co se zahradničením koketujeme a snažíme se mu přijít na kloub. Určitě jste také četli náš první zahradnický článek – odkaz zde. Co ale možná nevíte, je fakt, že kvůli vynucenému přesunu komunitní zahrady Metrofarm, jsme museli naše zahradnické práce poněkud pozměnit, poupravit a vlastně úplně přesunout na jinou úroveň.
Zahrada jen pro nás – Lysolaje
Ačkoli nás nucená změna lokace zahrady neskutečně zabolela u srdce, byl to pro nás zároveň impuls pro rozjetí nového, ambicióznějšího projektu. Na koupi vlastního pozemku na území Prahy jsme si prozatím museli nechat zajít chuť. Co takhle ale pronájem zahrady? S pozemkem jenom pro nás by se mohlo naše zahradničení rozvinout a posunout dále. A tak jsme začali hledat. A zase nám pomohla Metrofarm – hlavní vedoucí Štěpán nám totiž předal kontakt na pražského majitele lysolajského, velice zanedbaného, pozemku.
My se tedy vydali na první obhlídku. A ačkoli jsme během ní objevili ostružiny, kopřivy a další plevel (v neprostupné výšce až po prsa!), výměra pozemku nás naprosto ohromila. Nádherných 1500 m2! Vzrostlé ovocné stromy, chaloupka s kovovou střechou, kadibudka. Na druhou stranu ale také útočiště bezdomovců a toulavých koček, žádné elektrické připojení, hůře dostupná lokalita a nezavedená voda. Inu, pokud bychom do toho šli, byla by to opravdu výzva.
K rozhodovacímu procesu nicméně nesmírně přispěla také cena nájmu. Ať jsme porovnávali jiné nabídky křížem krážem – nikde po Praze jsme nedokázali za tak velký pozemek získat tak výhodnou nájemní cenu.
A tak jsme se v srpnu 2020 odhodlali a pustili se do obřího mega projektu zahradničení v Lysolajích. Podepsali jsme smlouvu, splatili zálohu a pustili se do práce. Metrofarmo sbohem, zahradničení v Lysolajích zdar!
Krušné začátky
Pobořený a místy chybějící plot, plevel po prsa, odpadky po bezdomovcích. Naše první kroky tedy byly zcela jasné. Započali jsme debordelizaci – s rukavicemi a pytli na odpadky jsme posbírali veškerý nanesený humus. V chaloupce jsme objevili sekačku (i s benzínem!) a zkusili s ní přejet ty metr a půl vysoké kopřivy a ostružiny! Panečku! To byla změna!
Jakmile zmizel vysoký porost, vyškubaly se kořeny kopřiv a seškrábal se mech (zahrada asi 7 let chátrala bez jakéhokoli lidského zásahu), objevil se dokonce betonový chodníček! Celý srpen jsme se tak mořili s odplevelováním, sekáním a očišťováním. S úlevou jsme ale to nejhorší zvládli za měsíc a půl úmorné práce.
Jakmile se už po pozemku dalo projít bez poškrábání o ostružinové trny, přišel čas na postavení kompostu. Z palet jsme tedy sestavili kompostér. Vyčistili jsme kadibudku a na ohni jsme si opékali první špekáčky a brambory.
S listopadem jsme konečně naplno pochopili, proč se jedenáctý kalendářní měsíc jmenuje právě takto. Hrabali jsme listí, hrabali a hrabali. A pálilo se a pálilo.
No a na podzim přišla naše první odměna za namáhavou práci, kterou jsme přes léto vykonali. Ořechy začaly plodit. A to docela dost. Takže první zahradní úroda ve formě lahodných vlašských ořechů připutovala do našeho obývacího pokoje, kde jsme s Markem poctivě zasedali a louskali jako diví. Vylouskané dobrůtky jsme pak sušili a následně s nimi plnili nejen naše břicha, ale také sklenice a všelijaké úložné nádoby, skříňky a poličky našich rodinných příslušníků a samozřejmě také kuchyňskou troubu. Ta je pravidelně přeměňovala, především v prosinci, na lahodné vanilkové rohlíčky, ořechové košíčky a plněné ořechy moka krémem.
Do sklepa jsme také uložili první bedýnky chuťově bezvadných jablíček. A já vyzkoušela pekelně návykový a chuťově dokonalý jablečný páj od Mirky van Gils Slavíkové. Mňam!
Zahradničení v roce 2021
Jaro
S ustupující zimou přišla spousta nové a snad nikdy nekončící práce. Založení nových květinových záhonů, postavení mini skleníku, sehnání a opravení sudu na sběr dešťové vody, natažení chybějícího plotu. První sněženky, narcisy, tulipány a vykukující česnek. To byly naše první jarní odměny.
Na jaře pak přišlo první sázení, předpěstovávání paprik a rajčat – s tím souvisela naprosto zabarikádovaná okna v kuchyni a ložnici, první ředkvičky. Jabloně, třešně, hrušky, špendlíky a hrušně začaly nádherně kvést a přilákaly ke svým vonícím květům i mnoho včel. No a my s Markem jsme postupně zkoušeli do země zasít další a další druhy zeleniny. Do nově vzniklých záhonků jsme postupně sázeli ředkvičky, špenát, červenou řepu, kedlubny, papriky, rajčata, hrášek, fazolky, pórek, řapíkatý celer, jahody, brambory, mrkev, petržel a další a další druhy.
Nemyslete si ale, že jsme hned věděli jak na to. Naše webové prohlížeče si tehdy hodně oblíbily hesla jako „Kdy se sklízí česnek?“, „Můžu zasadit mrkev vedle fazolí?“ nebo „Jak se zbavit slimáků“. Doteď si vlastně nejsme jistí, jestli jsme na všechny naše dotazy dostali uspokojivé odpovědi. Ale minimálně video na Youtube o sázení brambor pro nás bylo hodně poučné. Dost jsme si také oblíbili pořad Polopatě a do knihovničky přibyly další zemědělské vzdělávací publikace.
Léto a sklizeň
Sklizeň v loňském podání byla naprosto báječná. Většinu našich výpěstků sice snědli zajíci a slimáci (a my to náležitě peprně okomentovali), ale alespoň úroda ze stromů nám přinesla radost. Sklidili jsme hromady lahodných třešní, kýble plné švestek a miliardy moc dobrých špendlíků.
A kuchyňské hrnce se nezastavily. Vařila se povidla, zavařovaly se kompoty a dělaly se marmelády. Něco z produkce ovocných stromů pak přineslo i finanční zisk – protože, kdo by odolal těm slaďoučkým červeňoučkým třešničkám? Pražáci rozhodně ne!
S červnem přišla také první narozeninová oslava a naší zahrádce přibyl nový nájemník – trpaslík Vodouš. Pivoňky, které na jaře vykoukly ze země podél objevených chodníčků, nám dělaly radost svými květy a my zahrádku doplnili i o nějaké ty další kvetoucí rostliny.
V červnu to ale nebyl jenom Vodouš, kdo začal aktivně na naší zahrádce pobývat. Byla to i 2 společenstva včel medonosných, která jsme usadili v zadním konci zahrady. Pokud by Vás zajímalo něco více o našich chovatelských / včelařských pokusech, doporučuji přečíst článek o včelaření.
Podzim a zima
Na konci léta vykvetly námi zasazené slunečnice, sklízely se ostružiny a jabloně se opět chystaly k jablečné úrodě. Listí pomalu začalo měnit barvu a včely si honem, honem budovaly zásoby na zimu.
Sklizená zelenina se uložila do opravených polic ve sklepě, stejně jako všechny zavařeniny a kompoty. Místo sekačky jsme do rukou brali hrábě a začali jsme opět a zase aktivně hrabat listí a sbírat popadané ořechy.
A tak se stalo, že jsme byli svědky toho, jak rychle rok uteče. Jak se s běžícím časem vypořádává příroda a jak krásný a blažený je pobyt na čerstvém vzduchu. Rozšířili jsme naše zahradnické znalosti a dovednosti a ujistili se v tom, že učený z nebe nespadl. Z roku a čtvrt stráveného na lysolajské zahradě jsme načerpali velké množství zážitků a vzpomínek – například mamčin pád od stolu i se židlí, asi 30 klíšťat, mnoho mozolů a unavených svalů, otoky po pobodání včelou.
Všechny naše víkendy a dny strávené prací či relaxací na zahrádce pro nás ale byly cennou vzpruhou na duchu i mysli a my jsme neskonale vděční, že jsme se do tohohle zahradnického mega projektu pustili. Takže, zahradničení zdar!
Fotogalerie
Napište první komentář