Dolomity, milovaná Itálie

S koncem května přišlo do Prahy letní počasí a nám s Markem začalo být skutečně jasné, že doma nás vysoké teploty už dlouho neudrží, a že brzy budeme muset opět někam vyrazit na cesty. A tak jsme otáčeli glóbem, otevírali atlasy, pročítali cestovní průvodce a lámali si hlavy nad tím, kam vyrazit tentokrát, abychom nakonec sáhli po přenádherné Itálii. Vyhrály Dolomity.

Spoiler: video z naší dovolené navodí italskou atmosféru přesně tak, jak jsme ji vnímali my. Dolomiti 2021 – YouTube 

Ačkoli se může zdát, že jsme cestu do nejfotogeničtějších hor Evropy plánovali věky, vezte, že ono otáčení glóbem a lámání mozkových závitů proběhlo vlastně hrozně rychle. V pátek padla myšlenka, v sobotu se doladila a v neděli ráno se vyrazilo na cesty. Pro Dolomity hlasovalo hned několik faktorů. Jednak, že nejsou od Prahy natolik vzdálené, aby to naše drahocenná Alfa Romeo nezvládla. Zadruhé, že se jedná o námi milovanou Itálii, kam se snažíme každý rok alespoň 1x zavítat. A zatřetí, v horách by snad nemuselo být to protivné nechutné vedro.

Itálie? Spíše Rakousko!

Myslím, že není třeba zbytečně rozvádět historické důvody, které vedly k tomu, že současná severní, horská, Itálie má charakter spíše rakouský. Přece jen bych ale ráda zmínila to, že ať chcete nebo ne, tahle Itálie je prostě jiná. Do nádherné horské krajiny jsou zasazené dřevěné domky s muškáty na oknech. Jako místní specialita není podávána pizza, ale jablečný štrúdl, špecle a špek. 2/3 obyvatel mají jako svůj rodný jazyk němčinu, a tak není divu, že i cedule a nápisy jsou dvoujazyčné. Takže nikdy vlastně nevíte, jestli máte v krámu zdravit Buongiorno! anebo Guten Tag!.

Nám ale tahle Itálie neItálie učarovala. Nádheru horských štítů, průsmyků a zelených jezer nelze slovy téměř vypovědět. Po celý týden jsme óchali a áchali nad nepopsatelnou krásou přírody a opět a zase jsme se ptali jeden druhého, jak můžou existovat lidé, kteří by na dovolenou do hor za živého boha nejeli. 

Horské průsmyky

Společně s dobrou náladou, zapnutou kamerou a italským rádiem jsme projížděli Alpy křížem krážem. Střídavě jsme překračovali hranice provincií Trentino – Alto Adige a Veneto. No a jak už to tak v horách bývá, logicky nás klikaté serpentiny několikrát zavedly do průsmyků, kolem kterých se tyčily monumentální, stále částečně zasněžené, vrcholy. 

Asi nejkrásnějším průsmykem, který nám Dolomity ukázaly, byl Passo Pordoi. Průsmyk ležící ve výšce 2239 metrů nad mořem (je druhým italským nejvýše položeným průsmykem, kam se dokážete dostat vozem po veřejné silnici) spojuje vesničky Canazei a Arraba. Naše srdce si průsmyk okamžitě získal a dokonce jsme se rozhodli pustit chlup a zakoupit zpáteční lístek na lanovku. Nechali jsme se tak vyvézt dalších 700 výškových metrů nahoru na Sass Pordoi a na celý průsmyk jsme hleděli téměř z ptačí perspektivy. 

Majestátnost bílých velikánů kolem, žádní turisté a fakt, že nahoře pořád (v červnu!) ležely 2 metry sněhu, v nás vyvolal jeden z nejsilnějších momentů celé dovolené a my budeme na Passo Pordoi do smrti vzpomínat s líbezným úsměvem na rtech.

Dolomity ale nejsou jenom jeden průsmyk. A my jich projeli hezkou řádku. Za zmínku jistě stojí také Passo Giau, Passo San Pellegrino a Passo Falzarego. Všechny tyto průsmyky oplývaly božskou smyslností a pokud byste se někdy do Dolomit chtěli vydat, určitě alespoň tyhle nevynechejte.

Jezera

Co by byly Dolomity bez jezer? Pravděpodobně by to byly nádherné hory. Protože ale Dolomity oplývají stovkami půvabných zeleno modrých lagun, jsou to nádherné hory s ještě nádhernějšími jezery, v jejichž hladinách se horské štíty zrcadlí. Narazíte na ně na každém rohu. Barbar by řekl, že když vidíte pořád samá jezera, přestane vás jejich krása po čase bavit. Já nevím, možná na tom něco bude. V našem případě se ale ukázalo, že 7 dní nám k omrzení jezerních ploch rozhodně nestačí.

Jezera k Dolomitům jednoznačně patří a mou povinností je opět vypíchnout alespoň několik z nich. Lago di Carezza (úvodní snímek), Lago di Braies, Lago d’Antorno nebo Lago di San Pellegrino. Všechna nádherná a jednoduše dostupná. Nesmírně se nám líbilo i malinké, ještě zamrzlé, jezero Lago di Limides. Právě při putování sněhem za touhle malou fotogenickou lahůdkou získaly naše obličeje a zátylky sytě rudou červenou barvu. Inu, sluníčko se od sněhu asi odráží, že?

Za poslechu italského popu a rocku jsme ale projížděli po březích několika desítek dalších jezer a jezírek a ačkoli se to zdá nemyslitelné, jejich krása zastínila jejich názvy. A tak už nedoporučíme jména jezer, ale spíš dáme obecnější radu: Na chvíli se zastavte. Zhluboka se nadechněte a pokuste si krásu okamžiku vrýt do paměti své, a ne pouze do paměti fotoaparátu, jímž se jistě budete jezerní spanilost snažit zachytit.

Fotogalerie

Města

Během naší dolomitské cesty jsme projeli desítkami malebných horských vesniček. Navštívili jsme ale také i několik měst větších. Prvním z nich bylo Bressanone, známější spíše pod svým německým názvem Brixen. Městečko zaujalo nejen tím, že v něm před dvěma sty lety nuceně pobýval Karel Havlíček Borovský, ale také svou, už trochu exotickou, zástavbou. Po středomořsky vyhlížejících domech se pnuly vistárie a fíkovníky a náměstí vévodila barokní katedrála Nanebevzetí Panny Marie.

Do Cavalese jsme se dostali spíše omylem, než, že bychom to vyloženě plánovali. O to větší ale bylo naše překvapení, když jsme zjistili, jak moc je malé městečko kouzelné! Určitě doporučujeme při průjezdu městem na hodinku zastavit a projít se starou částí města. 

Třetí a poslední město, o kterém Vám dnes budu vykládat, je Trento (Trident). To se nám do cesty přitoulalo také poměrně náhodou, protože když se pozorně podíváte do mapy, zjistíte, že od Dolomit je už docela vzdálenější. Co bychom ale neudělali pro to, abych se mohla po 8 letech potkat se svou drahou Maruškou? (Aby bylo jasno, Maruška = Maria José Sanchéz Vicente a je to moje drahá přítelkyně, se kterou jsem půl roku žila a bydlela ve Španělsku během univerzitních studií.) 

Setkání bylo neskutečně milé, plné emocí a dojetí, velmi polámané španělštiny a seznamování se s Pierpaolem. Nám s Markem ale nádherně zakončilo naši báječnou dovolenou v Itálii a dovolilo nám prohloubit a utužit naše mezinárodní přátelské vztahy.

Z Dolomit si odvážíme stovky fotek, pocit volnosti, náramnou chuť se tam vrátit a ostatním vřele doporučit návštěvu. Pokud pořád váháte, pusťte si naše video nebo se zaposlouchejte do italských rytmů našeho playlistu a rozvlňte boky, to vás jistě navnadí!

Ci vediamo nelle Dolomiti!