Opět a zase Itálie
Itálie nám s Markem učarovala už dávno, a tak není divu, že se do ní společně snažíme zavítat alespoň 1x do roka. Ne vždy se nám to ale podaří – loni jsme to štěstí neměli. A tak jsme už letos v lednu věděli, že budeme muset do Itálie zavítat minimálně 2x, abychom tak splatili náš loňský dluh.
V červnu jsme se vydali do Dolomit – kdo ještě nečetl a ani neviděl fotky, tak honem mrkněte sem! No a podruhé jsme vycestovali do severovýchodní Itálie, konkrétně do regionů Friuli – Venezia Giulia a Veneto.
Do Itálie jinudy
Na cestu jsme se vydali v polovině října spolu s naší drahocennou Alfou. Brzy ráno jsme zaklapli dveře bytu, nacpali zavazadla do kufru a naše zadky vtlačili na sedačky. A začala jízda. Rádio ladilo různé frekvence, Marek řídil a hořekoval nad jízdou všudypřítomných čepičáků a já sestavovala hudební playlist a kochala se.
Jelikož jsme se tentokrát rozhodli navštívit Itálii severovýchodní, byla i naše příjezdová cesta do Itálie jiná. Nejeli jsme totiž přes Mnichov a Brener, jako obvykle. Nýbrž jsme zvolili cestu skrz Rakousko a Slovinsko. Toto naše rozhodnutí mělo za následek spoustu výhod – např. mohli jsme společně zavítat do míst, která jsme spolu ještě nenavštívili.
Za hlasů Terezy Kesovije, Lany Jurcevic, Ts Mejaši a mnoha dalších interpretů jsme projížděli večerní Slovinskou krajinou, abychom na konci prvního dne našeho výletu přejeli slovinsko italskou hranici a na okraji města Terst jsme poprvé nocovali.
Terst, turisty opomíjený
Za všechny ty naše, už poměrně dlouhé roky, jsme nikdy neslyšeli doporučení typu: „Jeďte do Terstu, je to tam krásné!“. Ani jsme nikde v průvodcích o Terstu nečetli. Jaké štěstí, že jsme se nenechali zmást a do téhle části Itálie jsme se vydali! Ukázalo se totiž, že Terst je krásný, má své kouzlo a vůbec se pro turisty nejedná o ztrátu času! Pravda, není to pecka jako Řím, ale pořád je to nádherný přístav s úžasně velkým náměstím otevřeným do moře a s mnoha historickými památkami.
Navíc, v jeho blízkém okolí se nachází hned několik turisticky zajímavých atrakcí, které by žádný zvídavý turista neměl minout.
1) Zámek Miramare
Romantická přímořská rezidence arcivévody Maxmiliána a letní rezidence Habsburků, Miramare, vypadá jako kdyby z oka vypadla zámku Hluboká. Jenom stojí na nízkém útesu přímo nad vlnami Jaderského moře. Nachází se 7 km severozápadně od centra Terstu a turisty láká nejen na svůj romantický vzhled, ale i na krásné a poměrně rozlehlé zahrady kolem. Ty oplývají, mimo jiné, i velkým množstvím vavřínových keřů. A tak, zatímco jsme s Markem sbírali bobkové lístky, vzpomínali jsme na Mexiko a Guadalajaru, kde jsme navštívili místo posledních chvil mexického císaře Maxmiliana.
2) Maják Faro della Vittoria
Majestátní terstský stále aktivní maják je se svou výškou 68m jedním z nejvyšších majáků světa. Pokud vás baví vyhlídky do okolní krajiny, pak s Markem doporučujeme, abyste si před příjezdem k majáku nejdřív ověřili otevírací dobu. Ačkoli výstup nahoru je pro zvídavce zdarma, není úplně jednoduché se nahoru dostat. A to právě kvůli zajímavě proměnlivé otevírací době, která se s každou roční dobou mění. My jsme si totiž, právě kvůli tomuhle, krásnou vyhlídku na Jadran museli pouze představovat, zatímco naše brady směřovaly vzhůru k soše námořníka, která majáku dominuje.
3) Procházka po Sentiero Rilke
Pro milovníky přírody a zážitků spojených spíše s teniskami a batůžky můžeme s Markem doporučit nenáročnou, ale velice fotogenickou, procházku mezi vesnicemi Duino a Sistiana. Stezka je pojmenována po pražském rodáku Raineru Maria Rilkemu, jednomu z nejvýznamnějších německy píšících lyriků přelomu 19. a 20. století.
Během nedlouhé cesty se můžete donekonečna kochat rozkošnými pohledy na terstský záliv, Duinský hrad a přímořskou květenu.
Benátské pobřeží
Protože nás oba baví skákat ve vlnách, ochutnávat slanost vody a vůbec skotačit v moři, vydali jsme se v našem putování Itálií dál na jihozápad, pěkně podél Jadranu. A tak jsme zavítali do městečka Grado, které v letních měsících musí jistě čelit přílivu po slunci lačnících turistů. V Gradu jsou totiž nádherné a dlouhé písčité pláže a turistické plážové promenády.
Avšak, i centrum městečka je moc hezké, historické. Proto si v Gradu přijdou na své i milovníci klikatých uliček, olivovníků a historie. Zajímavá je ovšem i samotná příjezdová cesta do města. Zatímco kola aut laskají asfaltový povrch silnice a vše se zdá být normální, téměř nezajímavé, nalevo i napravo od jízdních pruhů se rozprostírá vodní hladina. Můžete tak mít, poněkud vzdáleně, pocit, jako byste se plavili po vodě.
Přestože nás pláže v Gradu lákaly ke koupání, nakonec jsme do slaných vod mořských zavítali o několik km dál, v Caorle. Tam jsme využili toho, že nikdo z místních neměl díky chladnému počasí odvahu do vody vstoupit, a pláže tak byly liduprázdné.
Slunce svítilo, nebe bylo jasně modré a my jsme nasadili plavky, sluneční brýle a svetry. Do skleniček jsme si nalili červené víno a zatímco nám studená voda omývala kotníky, my zamilovaně sledovali racky a poslouchali šumění moře.
Treviso, Padova a další města
V následujících dnech jsme opustili pobřeží a vydali se prozkoumávat další části Itálie, které jsme do té doby neměli čest poznat. Zamířili jsme proto např. do města Palmanova, jež se začalo budovat už v 16. století a sloužilo jako pevnost proti útokům Turků. Zajímavostí je, že ze strategických vojenských důvodů má Palmanova dodnes půdorys devíticípé hvězdy.
Zatímco od Palmanovy jsme toho čekali víc (je v UNESCU), od Trevisa jsme žádná očekávání neměli. A hle! Italská zástavba, úzké uličky, malebné kanály, oleandry, fíkovníky, lahodné víno a asi i kouzlo večera. Díky tomu považujeme nyní Treviso za jedno z nejkrásnějších zastavení během naší italské cesty. S úsměvem na rtech doposud vzpomínáme na malebná zákoutí, na nefalšovanou pizzu a zajímavý ráz tohoto osmdesáti tisícového města. Za nás rozhodně italský tip, kam se vydat!
Na druhou stranu, věhlasná univerzitní Padova, místo odpočinku sv. Antonia a poutní místo, kam jsme se vydali následující den, nás téměř vůbec neokouzlila a rozhodně nemáme nutkání se vracet. Jak jen to je možné? Kdo ví, třeba to bylo tím, že v Padově jsme si nedali pizzu a víno a uličkami se neprocházeli během vlahého večera, nýbrž za dne, kdy každý okenní rám, každé dveře a všechny omítky byly oslněny italským ostrým sluncem a zahaleny hlukem všudypřítomných lidí.
Ačkoli na nás nezapůsobil padovský Dóm, univerzita a ani Palazzo della Ragione či Piazza dei Signo, bylo by od nás nevděčné tyto památky nezmínit. Padova je pro mnoho turistů jistě velice romantickým a zajímavým místem. A ačkoli nás těší, že dáváte na naše rady, nenechte se tady námi odradit. Třeba se zrovna vám bude Padova líbit a Treviso příště nenavštívíte.
TOP z výletu do Itálie
Kdybychom se o to snažili, jistě by to nešlo. Jakmile se ale člověk nesnaží, stane se. A tak se nám podařilo vycestovat na italské dobrodružství ve stejný čas jako novopečení manželé Štufkovi, rozumějte bratr a švagrová. No a aby toho nebylo málo, nejen, že jsme všichni 4 vyjeli na dovolenou ve stejný čas, my dokonce jeli i do stejné oblasti Itálie! Nutno podotknout, že jsme se o našich plánech navzájem dozvěděli asi 2 dny před odjezdem.
Protože to by prostě jinak nešlo, museli jsme se setkat s Mírou a Verčou na území Itálie. No, proč se potkávat v Praze, že?
Ještě než jsme ale s Márou zamířili do Este, kde jsme si domluvili „pražské“ dostaveníčko, zajeli jsme do vesničky Arquà Petrarca. Cypřiše, nádherné počasí, zelené kopce a malebný kostelík se zvonicí přímo nad příjezdovou cestou. Spadly nám brady, rozšířily se nám zorničky a prsty jsme začali zběsile mačkat mobilní aplikaci fotoaparát.
Naprostá klidná nádhera. Olivy, vinná réva, granátová jablka a oleandry. Trochu jako Toskánsko. No a to všechno ve vesnici, kde žil a umřel renesanční literát Francesco Petrarca.
Luxusní a nezapomenutelně lahodná večeře s Mírou a Verčou v Este pak byla třešničkou na dortu celého vydařeného dne. Mimochodem, všichni 4 doporučujeme merlot Paladin, Drago Rosso, ročník 2019!
Na jih od Dolomit
Protože čas nás neúprosně tlačil, museli jsme stočit náš směr putování pomalu zpět na sever. Opět jsme tedy nasedli do Alfy, naladili známé Radio 102,5 a za hitů italské pop music jsme jeli městy vstříc konci našeho putování.
Bylo pro nás samozřejmostí navštívit historické centrum městečka Cittadella. Zlákaly nás totiž mohutné cihlové hradby s věžemi, ochozy a čtyři vstupní brány, díky kterým na návštěvníky dýchá středověká atmosféra. Určitě s Markem doporučujeme zaplatit pár eur, na hradby vystoupat a následně si celé centrum obejít kolem dokola. Nezdrží vás to dlouho, ale určitě si to užijete! Ovšem, pokud nemáte rádi výšky, pak se jděte raději projít přilehlým parkem, který kulaté zdi nádherně kopíruje.
Kam ale 100% musíte, je Bassano del Grappa. Opevněné město leží na řece Brenta na úpatí italských Apl a nám se náramně líbilo. Nejznámější a nejvýznamnější památkou města je dřevěný pontonový most Ponte degli Alpini z roku 1569, který dodává všem pohledům na město zajímavý ráz.
Díky archeologickým nálezům se předpokládá, že na místě žili lidé už v druhém tisíciletí př. n. l. V Bassanu a okolí se odehrálo v historii také mnoho bitev. Např. v 18. století zde Napoleon bojoval proti rakouským vojskům. Ostatně, o bojích v Bassanu píše také Ernest Hemingway v románu Sbohem, armádo!. My s Markem jsme naštěstí nemuseli s nikým v Bassanu bojovat a jsme rádi, že jsme si o válečných počinech pouze četli.
Kochat se můžete krásným hornatým výhledem nebo si k dobré italské krmi dát štamprli grappy. No a nebo si dejte chřest. Jedná se totiž o místní specialitu.
Italský orgasmus
Jestli navštívíte Itálii autem, stejně jako my, máme pro vás poslední italské doporučení. Nechte své chuťové pohárky roztančit vášnivou rumbu a dopřejte si slast ve formě nejlepšího italského jídla!
Kýženého gastronomického zážitku dosáhnete v podniku Ostaria da Pace. Adresa: Via Beltramini, 10, 31020 San Zenone degli Ezzelini TV, Italy. Mapa zde.
Ať už si dáte lasagne, gnocchi nebo třeba maso z grilu, zaručeně si to užijete. Doporučujeme k mlsání ještě objednat litr domácího vína (vino di casa) a zaručeně budete ještě několik dní/ měsíců/ let vzpomínat na to, jak vaše tělo vrnělo blahem.
Na skok do Slovinska
Cestou zpět do země české jsme se s Markem rozhodli udělat krátkou zastávku ve Slovinsku. Navštívili jsme proto Triglavský národní park, konkrétně jsme zavítali do soutěsky Vintgar. Těšili jsme se na tyrkysovou hučící vodu v úzké soutěsce. Lákala nás vidina procházky nad tekoucím proudem, ve kterém snad možná uvidíme pstruhy plující proti proudu.
Inu, pstruhy jsme viděli. Ale bujaré kaskády a fotogenická zákoutí se příliš nekonala. Řeka Radovna měla ve svém proudu jen málo vody. A tak nebyly peřeje, nebyl vodopád a vlastně nebyla ani ta tyrkysová barva. Díky podzimu kolkolem už ani nebylo moc listů na stromech a celá procházka na nás oba poměrně dost zklamala. Pevně ale věříme, že třeba na jaře, kdy má řeka více vody, je procházka mnohem více zajímavá.
Ale i my jsme si něco hezkého z Triglavského NP odnesli – vzpomínky na příjemnou zpáteční procházku vedoucí přes louky a pastviny. Z nich jsme mohli pozorovat Julské Alpy a hrad Bled spolu s ovcemi, osly, koňmi a kravami.
Pohledem na krásné Bledské jezero jsme tak nakonec završili naši podzimní dovolenou, která se, alespoň podle nás, náramně vyvedla!
Fotogalerie
Napište první komentář