Mexiko

Koho by to kdy napadlo, že se zrovna my dva podíváme do Mexika? No, přiznejme si pravdu, možná by to někoho napadlo. Má láska ke španělskému jazyku a nadšení nás obou pro pikantní jídlo by totiž mohlo být docela jasnou indicií. Takže se tak tedy stalo, my, manželé Pištělákovi, jsme se vydali do divokého Mexika za poznáváním tamní historie, kultury a gastronomie.

Návštěvu bývalého Nového Španělska jsme zahrnuli do naší svatební cesty a strávili jsme v něm zajímavých 18 dní plných jízdy autem, tacos a nádherné krajiny. Navštívili jsme celkem 9 mexických států (Hidalgo, Puebla, Oaxaca, Veracruz, Chiapas, Guerrero, Michoacán, Jalisco, Guanajuato), viděli desítky náměstí a vesniček a tisíce a tisíce Mexičanů a indiánů.

Mexiko plné překvapení

Země pikantních omáček, mariachis, indiánů a kukuřice byla pro nás v mnoha aspektech vskutku plná překvapení. Asi největším z nich pro nás bylo to, že Mexiko je velice kopcovitá země. (Ano, tohle nás mohlo dopředu napadnout, ale tak nějak jsme očekávali placatou poušť s kaktusy.) No a nejen, že je kopcovitá, ony ty kopce byly porostlé zelení a plné vegetace, překvapivě i jiné než jenom sukulenty. Kam jsme se podívali, tam byl malý či větší kopeček anebo přímo hora. Mohli jsme tak během našich cest pořád óchat a áchat nad krásnými výhledy, které se zpoza kopců vynořovaly.

Nemyslete si ale, že Mexiko jsou jenom kopce, ona je to chvílemi i rovina nebo křoví. Anebo ropná rafinerie či salina, ve které se chovají ryby a získává se z ní sůl. Během cest můžete potkat jak kaktusy, tak banánovníky, borovice, papáju, agáve nebo vavřín. Nejběžnějším zástupcem fauny pak na našich cestách byl samozřejmě hmyz, ale pokud ten vynecháme a zaměříme se spíše na savce, pak rozhodně psi. Toulavých psů všech velikostí, barev, stáří či stádia zmrzačení jsme potkali snad tisíce.

Mexiko, jak jsme ho viděli

Toulaví psi

Prostě všude, ne jenom ve městě, ale i na dálnici v lese, uprostřed pole. Chudáci toulaví plní blech a zranění či podvyživení. A žádného z nich si nikdo nevšímá.

Barely na vodu na střeše

Každý domek, hotel nebo malá chajda má na střeše velký zásobník vody. Proč? Aby ji zahřívalo sluníčko přece. Výsledkem tohoto zahřívání pak je teplá voda tekoucí z červeného kohoutku. Tady je ale třeba podotknout, že pokud je přes den jenom 25 °C, voda z červeného kohoutku prostě nikdy teplá nebude. Sprchu tak můžete nechat odpouštět, jak dlouho chcete, ale stejně nakonec budete muset zatnout zuby a vyzkoušet na vlastní kůži, jak jste otužilí.

Stánky s jídlem

Velice často během cest narazíte na otevřenou kuchyni. Buď se jedná o přístřešek podél cesty anebo je to rovnou pojízdný vozíček, ve kterém se vaří. Samozřejmě, téměř v každém stánku narazíte na kukuřičné tortillas. Zajímavé ale je, že stejný název jídla vypadá v každém stánku jinak. Jednou se jedná o malou placku, vařenou. Jindy je to zase smažená placka obřích rozměrů. Jako náplň obvykle slouží vařené kuřecí maso, ale můžete si dát i vařené vejce nebo mleté hovězí maso.

Nabízeči v metru

Ve Ciudad de México byli snad v každém vagonu v metru. Jedná se o člověka, který má k prodeji jistý artikl a snaží se jej prodat. Huláká reklamu hodně nahlas a pak obchází cestující ve vagoně a případně zboží prodává. Nakoupit levně v metru můžete kde co, například: žvýkačky, držáky na mobil, oříšky, SD karty atd.

Volkswagen brouk

Bouchací hra se v Mexiku prostě nedá hrát! S Markem jsme na ni museli rezignovat, protože kdybychom ji hráli, nedělali bychom nic jiného než se bouchali do ramen. Brouk dokonce sloužíval v Mexico City jako taxi. Ačkoli tomu tak v hlavním městě již není, v jiných městech tato tradice zůstává. Brouci jezdí po dálnicích, po polích, ve městech. Jsou ve všech barvách, ve všech možných stádiích úprav – dokonce jsme viděli i terénního brouka s tlustými vysokými gumami a spojlerem.

Blinkry a světla na autech

Pro Evropana zarážející, pro Mexičany zcela běžné. Nejen, že se blinkry užívají bez jakýchkoli pravidel silničního chování (podle nás si je Mexikánci pouští, aby jim tikaly do rytmu písní), ale i samotná světla vozů jsou zarážející. Zdá se, že jediné pravidlo, které se v Mexiku uplatňuje je, „mít na autě světla“. Jakou by ale měly mít barvu či tvar, to už je asi jedno. Můžete tak na autech vidět blikající světýlka červené, bílé, modré, zelené, fialové nebo oranžové barvy. Po pár dnech vás nepřekvapí ani to, že ve světlech někdy blikají nápisy nebo obrázky. Největším paradoxem pak ale je, že vás klidně můžou zastavit policajti a vyžádat si na vás tučnou pokutu (=úplatek) za nepoužití, případně za nevhodné použití, blinkrů.

Topes

Topes, neboli reductory, neboli retardéry. Zkrátka příčné prahy ke zpomalení jedoucího vozidla. Neskutečně nepříjemné, jsou všude, jsou vysoké a mnohdy neoznačené. Některé topes jsou tak vysoké, že i SUV má potíž je přejet, aniž by si poničilo podvozek. Topes jsou i na rychlostních silnicích, v obcích pak co 30m. Dokonce jsme na topes narazili i uprostřed polní cesty, kde tedy skutečně nebylo třeba vozidlo brzdit, neboť cesta byla v tak vynikajícím stavu, že vozidlo téměř stálo.

Toť zatím naše první hlavní dojmy ze země pyramid a tequily. Nebojte ale, zkusíme ještě nějaký ten dojem zhmotnit do podoby článku a podělit se tak o něj i s Vámi 😉