Jaro 2020

Letošní jaro, zdá se nám, přišlo do Prahy velice brzy. Nejen, že jsme v zimě sníh viděli pouze na obrázku, ale v únoru jsme již odložili zimní bundy a vyrazili na procházku jen v lehkém svetříku. Ať se nám to líbí nebo ne, v polovině dubna se musíme s jarem pomalu začít loučit. Vždyť třešně byly obsypány svými drobnými bílými květy už na konci března a měsíc květen by se klidně mohl jmenovat „odkvěten“. I přesto, že ale letošní jaro bylo rychlé a krátké, my si jej s Markem náramně užili.

Velikonoce 2020

K vítání jara neodmyslitelně patří velikonoční svátky. Letos poprvé jsme je s Markem trávili u nás doma v Praze. Naskytla se mi tak příležitost, poprvé v životě, vyzdobit náš byt malovanými vyfouklými vajíčky a sváteční tabuli ozdobit domácím mazancem. Do jarní/ velikonoční výzdoby bytu jsem se vrhla po hlavě. Hodně mi v tom pomohly mega výprodeje zahradnictví v OBI. Se 70% slevami na jarní dekorace a sazenice jsme se prostě nemohli rozloučit jen tak. Nakoupili jsme hyacinty, narcisy, modřenec, muškáty, bylinky, kaktusy a všelijaké domácí rostlinky. Náš byt jsme následně zaplnili novou vlnou zelené. Vznikla nová jarní dekorace v truhlíku (primule), jarní stůl i chodba. Nově jsme ojarnili i naši zahrádku. S Markem jsme zasadili komunitní třešeň a jostu. Na náš záhonek pak poputovaly růže, tymián a rozmarýn.

Protože mě už od dětství bavilo voskem malovat velikonoční kraslice, pustila jsem se do této tradice i letos. Málokdy se za něco pochválím, ale tady tedy rozhodně musím. Všechny voskové kraslice se mi velice povedly! Nebýt ovšem Marka, výroba a malba vajíček by mi trvala o mnoho déle. Můj drahý choť mi vejce obarvil a pomohl s výrobou stojánku na vosk.

Během Velkého pátku jsem se pak vrhla do přípravy nádivky s kopřivami, mazance, beránka a velikonočního věnce. Na Bílou sobotu jsme s Markem slavnostně zakousli maso (letos náš před-velikonoční půst trval 47 dní). V neděli upletli pomlázku z nasbíraného vrbového proutí a v pondělí velikonoční jsme zkoukli Umučení Krista, megafilm z tvůrčí dílny Mela Gibsona.

Zahrádka

Naší nynější největší vášní je zahradničení. Jak jistě víte, od loňského června jsme začali s pěstováním zeleniny koketovat (viz článek o zahrádce). No a protože se zdá, že se koketování přetavilo ve vážnější známost, rozhodli jsme se členství v komunitní zahrádce Metrofarm prodloužit. Záhon jsme letos využili v jeho plném rozsahu a ještě jsme expandovali o kousek vedle a založili tak druhý, menší záhon. (O nové třešni jsem už psala výše.)

Letos ale máme nový rituál. Každé ráno po snídani jdeme na zdravotní procházku k našemu záhonku, kde si povídáme s rostoucími hrášky, ožranými ředkvičkami, zežloutlým česnekem a tulipány bez stonků. Ano, postřehli jste správně, zatím se záhonu moc nedaří. Ale nám to nevadí. Každé ráno tak trávíme alespoň krásnou půl hodinku povídáním se semínky, zaléváním, plením a kocháním se. (Občas k tomu přidáme nadávání na jiné komunitní členy. Obzvlášť, když najdeme jejich stopy uprostřed našeho záhonu.) Sem tam jdeme pozdravit komunitní bandu ovcí a koz, někdy zdravíme i slepice. Každý den si tak ale začneme příjemným čersvým vzduchem a pohledem na kousek přírody.

Co takhle vyzkoušet něco nového?

Marek pojal jaro jako nejideálnější čas na rozšíření svých obzorů a dovedností. Rozhodl se proto vstoupit do online výukového kurzu programování pro začátečníky od Green Fox Academy. Jednalo se o takovou malou 3 týdenní ochutnávku programovacího světa. Takže lehké seznámení s HTML, CSS a Java Scriptem. Jeden den 4 hodiny s lektorem, následující den workshop a procvičování včerejší látky. Celkově Marek kurz hodnotí velmi pozitivně. Bavilo ho to a umí si představit, že by se v oblasti programování mohl dál vzdělávat.

Já se zase skrz online kurz dozvěděla základy fotografické expozice. Už vím, co to je metoda HDR, jak správně nastavit odraznou desku, aby při focení portrétu nebyla část obličeje ve stínu a k čemu slouží histogram u fotografie.

No a když už jsme letos začali zkoušet nové věci, přiložili jsme ruku k dílu a vrhli se na přípravu antukových tenisových kurtů na novou sezónu. Doma jsme začali hrát novou karetní hru Boží zboží a několikrát se netradičně prošli po Praze podle knihy od Stanislavy Jarolímkové.

Jaro a pečení

Tak nějak se s novým rokem stalo, že mě začalo bavit domácí pečení. Myslím si, že částečně to odstartovala Česká televize se svým pořadem Peče celá země, který jsme s Markem poctivě odsledovali. Ale nevím, možná jen ve mně vzklíčila zvědavost vyzkoušet něco nového. Ať už tak nebo onak, peču.

K narozeninám jsem upekla beruškový dort Veronice, tenisový dort Milanovi. Nám domů pak makovec, bábovku, čokoládovo kokosový dortík, kávové řezy a spoustu dalšího. Největším pečícím hitem jsou ale u nás doma rozhodně housky! Pekla jsem je už asi 10x a rozhodně je zase znovu upeču. Taková dobrá teplá houstička je totiž úplné božské polaskání chuťových pohárků!

Jahody se šlehačkou