Přišel nový rok

Také Vám někdy přijde, že čas plyne neskutečně rychle? Vždyť před nedávnem jsme zvesela vítali rok 2022. Nu což, rok utekl jako voda, smiřme se s tím. Co přinesl nového a zajímavého Pištělákům?

Leden – březen 2022

Nemá smysl zastírat a chodit kolem horké kaše. Loni v lednu se nám změnil celý náš svět. Otěhotněla jsem. Celý první měsíc proto utekl jako voda. Čekalo mě jedno vyšetření za druhým a s Markem jsme se tetelili štěstím a radostí. Zatím jsme ale vše tajili, protože znáte to, do konce prvního trimestru by se nemělo nic říkat.

V únoru jsme opět a zase vzpomínali na náš překrásný zimní svatební den a při příležitosti vzpomínání jsme se rozhodli našim nejbližším zvěstovat onu velkou novinu. Druhý měsíc loňského roku přinesl také velkou narozeninovou oslavu dvojčat Koblihových, kterou jsme si nemohli nechat ujít. Cestou do Blatné jsme se ale stavili na tajné oslavě 30. narozenin kamarádky Týny v Plzni.

Březen přinesl první nakupování dětského vybavení a poněkud nevydařenou cestu do Polských Tater – čtěte zde. 

Duben – červen 2022

A byly tu Velikonoce. U nás doma probíhaly tak, jako vždy. Pekly se mazance, malovaly se kraslice, pletly se pomlázky. V druhé polovině měsíce jsme se vydali na leteckou dovolenou na Kypr. Náramně se nám tam líbilo, a tak jsme o něm napsali rovnou 2 články. Číst můžete zde a zde. No a nakonec jsme ve Staré Huti pálili čarodějnice a stavěli Májku.

S květnem a červnem vyvrcholily naše včelařské snahy a my měli možnost poprvé stáčet med. Sladký lahodný med jsme plnili do sklenic a náramně jsme se radovali, jak jsou ty naše včelky šikovné. Úplně první sklenici medu z produkce našich pražských včel jsme darovali Veronice jako dárek k jejím 30. narozeninám, které jsme, netradičně, oslavovali až koncem května.

Na zahrádce jsme ale jinak v loňském roce moc úspěšní nebyli. Téměř všechny plodiny a květiny, které jsme zasadili, sice začaly růst, ale nakonec skončily ve chřtánech hladových zajíců, srnek a slimáků. Tisíckrát jsme oplakali ohryzané růže, saláty, fazolky, okurky, papriky, červenou řepu, květák, kapustu, brokolici, ředkvičky, hrášek, brambory a jahody.

V červnu jsme navštívili našeho taťku v Holandsku a strávili s ním krásných 5 dní. No a červen, to jsou jahody. Takže přišel každoroční samosběr jahod a následné vaření marmelády.

Červenec – září 2022

První prázdninový měsíc přinesl nejen milovaný festival Za dveřmi, ale také velký mejdan na Braníku = mou oslavu 30. narozenin. Povídalo se, jedlo a pilo, krájel dort, hrály hry, pinkal tenis. Břicho stále rostlo, stejně jako množství věcí a předmětů v naší domácnosti sloužících k péči o dítě. 

Srpen byl pro nás měsícem očekávání a odpočítávání. Protože ale nejsme nátury povalovačné, zvládli jsme pěšky projít celou pražskou ZOO i Botanickou zahradu (tu dokonce několikrát). Rozloučili jsme se s Mírou a Verčou, kteří letěli na svou vytouženou svatební cestu do USA a my na zahrádce sklízeli první a poslední rajčátka. 

No a pak to přišlo. O pár dní později, než jsme původně čekali. Narodil se nám syn Jáchym a nám začaly rodičovské povinnosti.

První výlet ve 3 jsme absolvovali v půlce září, kdy jsme dojeli oslavit Markovy narozeniny na Mělnické vinobraní. A začaly padat ořechy a dozrávat jablíčka.

Říjen – prosinec 2022

Pokřtili jsme Jáchyma a jeli jsme s kočárkem do lesa na houby. Pomalu, ale jistě, jsme cestovali tu k jedněm příbuzným, tu k druhým. Do toho jsme sbírali a louskali ořechy. 

Koncem měsíce jsme vyrazili na první větší (stále krátkou) dovolenou – Jizerské hory a Krkonoše; jak v Čechách, tak v Polsku. Počasí nám vyšlo a tak jsme toho i poměrně dost nachodili. Hory byly opravdu krásné. Úplný konec měsíce byl ale také úplným koncem pro naše včely. Roztoč varroa zaútočil v plné síle, oslabil naše včelstva a ta se pak neubránila podzimnímu loupežení. S hořkým srdcem a slzami v očích jsme objevili při pravidelné kontrole jen prázdné úly a vykradené zásoby medu. Achjo…

S listopadem přišlo na řadu i tradiční pečení svatomartinské husy, tentokrát ve společnosti Evičky, Matúše a Andrejky. No a pak tu byl advent a tradiční pečení vánočního cukroví a čekání na Ježíška.

Na adventní trhy jsme tentokrát vyrazili do Zhořelce (leží na hranici mezi Německem a Polskem). Cestou jsme také navštívili bývalý hrad a klášter Oybin. Opravdu krásné místo!

No a následovalo opět pečení cukroví, návštěvy babiček a péče o miminko. První sníh a první zimní výprava (-13°C, rozhledna Háj). Jáchymovy první Vánoce a opět a zase přecpané žaludky nás všech ostatních.

Takže, sakum prdum, a rok 2022 je v tahu. Hodně jsme slavili, hodně se učili novým dovednostem, cestovali o trochu míň. Rozhodně to ale byl rok, na který budeme určitě vzpomínat.

Co nám asi přinese nový rok 2023? Uvidíme!