Polské Tatry

Na skok v Polsku – Tatry

Krátký výlet, krátký článek. I tak ale spousta dojmů a vjemů. Tatry jsou totiž nádherné a milovníky pohledů na vysoké štíty, zasněžené vrcholky a hluboká údolí neodradí od jejich prozkoumávání ani nepřízeň počasí. A že tu jsme tedy rozhodně zažili. Inu, Tatry v březnu, dalo se to čekat.

Nenáročná procházka dolinami

Ať už se do polských Tater vydáte na sklonku zimy, na jaře či v jakoukoli jinou roční dobu, je jasné, že procházka Dolinou Białego a Dolinou Strążyska, rozhodně nezklame. Nenáročné putování podél potoka, na úpatí vysokých tatranských štítů je turisty velmi oblíbenou destinací. Není proto divu, že i my jsme tuto procházku zvolili hned na úvod našeho kratičkého polského pobytu. 

Polské TatryInu, nenáročná procházka. Kvůli stále ještě panující zimě a horskému terénu se i z turisticky  jednoduchého výšlapu stal, pro některé členy naší výpravy, výšlap fyzicky i psychicky vyčerpávající a nervy drásající. Nutno ale podotknout, že veškeré nepříjemnosti spojené s touto vycházkou pramenily z nepřipravenosti a z podcenění terénu.

A tak se stalo, že jeden milý pár, vyrazil na procházku v džínách a obyčejných keckách. Na všudypřítomném sněhu a ledu pak následovala potom všelijaká podklouznutí, zběsilé zachytávání se okolní vegetace, tzv. kačeří chůze a dokonce i pády. Naštěstí nedošlo k žádnému trvalému úrazu, ale nám s Markem je jasné, že zmiňovaný pár s námi do hor již asi nikdy nepojede. 

Pro nás s Markem ale byla procházka krásná. Jakmile jsme opustili jednu dolinu a vyšlápli na vrchol ležící mezi oběma údolími, otevřel se nám na chvilku nádherný pohled na majestátní Tatry. Moc nás mrzelo, že převalující se mlha a velmi strmě klesající nálada našich společníků nám zabránily v pokračování na vrcholovou vyhlídku. Jakmile se ale překonal klesající úsek, následovala opět příjemně klidná procházka dolinou, kterou vřele doporučujeme všem cestovatelům.

Jídlo spraví vše

ŽurekPršelo, sněžilo, byla mlha. Unavení společníci byli na pokraji nervového zhroucení a my s Markem měli pocit, že hůř tedy výlet rozhodně začít nemohl. Celou situaci jsme se proto rozhodli vyřešit horkým jídlem a lahodným pivem. A povedlo se! V tradiční polské karczmě jsme objednali žurek, bramboráčky, špenátové pirohy a zelňačku a na Tatry se nám hned vzpomínalo lépe. Teplá a lahodná krmě nám dovolila s láskou vzpomínat na všechny bledule a mechy, které jsme pozorovali během výpravy. U otevřeného ohně rychleji vysychaly promáčené boty a veškerá únava se po pár doušcích piva Kasztelan zdála mnohem menší.

Jakmile jsme dojeli do našeho krásného ubytování, využili jsme ještě služeb horké sauny a veškeré vzpomínky na Tatry a na uplynulý den jsme mohli s klidem zapomenout.

 

Morskie Oko

Morskie Oko

Protože být v Tatrách a nevidět alespoň jedno horské pleso, je jako být v Paříži a nevidět Eiffelovku, rozhodli jsme se další den věnovat vycházce k proslulému Morskiemu Oku. To jsme měli v plánu obejít a vystoupat ještě výš k dalšímu malebnému horskému jezeru.

Nicméně ale člověk míní a Pán Bůh mění. Naši společníci ráno vypadali jako, že by spíš uvítali vířivku než vycházku na kopec, ale i přes to se nakonec přemohli a do kopce se s námi vydali. Co ale opravdu změnit nešlo, bylo počasí. To se rozhodlo ukázat nám, jak nepříjemná zima umí být. Déšť, mlha, roztékající se sníh a téměř nulová viditelnost.

Ono ale všechno zlé je k něčemu dobré – poprvé v životě jsme měli možnost na vlastní oči vidět sněhovou lavinu. Naštěstí jsme byli pouze jejími pozorovateli z dálky, i tak na nás ale velice silně zapůsobila. Doprovod jí dělalo ukrutné hřmění a rachot. Sněhové částečky ve vzduchu vytvořily bílý opar a ukrutná masa tajícího sněhu a ledu se na jezero sunula ohromnou rychlostí.

Pohled na padající lavinu v místech, kudy měla naše plánovaná cesta pokračovat, v nás vyvolal obavy natolik velké, že jsme nakonec usoudili, že k hornímu plesu a na vrchol Rysy se holt budeme muset podívat někdy jindy. Takže jsme vyfotili jezero v mlžném oparu, sebe v pláštěnkách a vydali se zpět na cestu dolů. Naši spolucestovatelé se rozhodli dolů využít služeb koňského povozu, zatímco my s Markem jsme cestu dolů seběhli po svých.

Povoz k Morskiemu Oku

Denní plán byl díky nepřízni počasí narušen. My tak honem honem vymýšleli plán náhradní. Protože ale bylo vidět, že ti naši druzí 2 toho mají opravdu dost, sjeli jsme jen na rychlou návštěvu Zakopaného a pak jsme šupajdili zpět na ubytování a tam honem rychle do sauny zregenerovat svaly.

Konec krátkého výletu

Sotva výlet začal, byl tu konec. Přiznáváme, že pro nás s Markem byl tento výlet poněkud hořkosladký. Původně jsme plánovali jet s jiným doprovodem, který ale na poslední chvíli svou účast na výletě zrušil. Proto jsme ve výsledku jeli s jiným párem cestovatelů. Ono, na tom není nic špatného. Blbé ale je, že tím, jak bylo vše narychlo, tak nějak došlo k tomu, že představy obou párů o dovolené byly vlastně úplně diametrálně odlišné a pravděpodobně ani jeden z nás si to neužil na 100%.

K tomu připočtěte opravdu nepřející počasí a omezený časový limit a máte z toho, jak říkám, hořkosladký závěr. Co se ale musí, zcela bez debat, uznat, je fakt, že Tatry jsou nádherné! A my s Markem do nich prostě musíme znovu. Ideálně na delší čas a za lepšího počasí. No a pokud s někým, tak lépe naplánovat, co kdo od dovolené čeká a tomu uzpůsobit program.

 


 

Láká Vás vyrazit do Polska, ale nemáte zájem o vysokohorskou turistiku? Pak jeďte na sever! V našem článku o severním Polsku se můžete dočíst více.

 

Fotogalerie

Napište první komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.