Jak jsme jeli na výlet

I srpen 2019 přinesl zahraniční dobrodružství – Holandsko. Na cestu jsme se vydali tentokrát vozem, a aby byla cesta zajímavější, rozhodli jsme se vzít to cestou přes Aš a nabrat tam na palubu naší Alfy ještě babičku s dědou. Samozřejmě jsme počítali s tím, že babička bude mít nějaké to zavazadlo navíc, ale to, že poveze 3 kartony piva, kýbl brambor, hrnec masa a salámů, 2 balíky zelí + hromadu cibule a domácích rajčat, to nás vskutku překvapilo. Takže se odjezd o chvilinku prodloužil, protože naskládat tohle vše a ještě zavazadla s oblečením, to byl docela tetris. Nakonec se ale vše zvládlo a na cestu jsme vyrazili v pátek 16.8. večer. Do cílové destinace jsme dorazili něco po půl čtvrté ráno.

Holandsko poněkolikáté i poprvé

První den naší výpravy jsme se s Markem od skupinky (babička, děda a taťka) odpojili, abychom jeli prozkoumat Amsterdam. Nakonec jsme během jízdy plán trochu obměnili – dojeli jsme do Haarlemu. Městečko Haarlem oplývalo vším, čím už tak holandská města oplývají. Byly tam kanály, větrný mlýn, náměstí, trhy se sýrem a květinami a všude bylo až nepřirozeně uklizeno a čisto. S Markem jsme si užívali prázdných ulic a toho, že jsme v širokém okolí byli jediní turisté, kteří do těchto končin zamířili.

Jakmile jsme se dosyta nasytili překrásnými pohledy na vznešený Haarlem, vydali jsme se na pár minut k moři. Tam jsme si ošplouchli nohy, pokochali se pohledy na šumící moře a pak jsme přece jen vyrazili do hlavního města. To nezklamalo – davy turistů, přes které ani nejde identitu města vidět či vnímat. Nicméně jsme zatli zuby a celé historické centrum jsem si pěšky obešli. Za tmy jsme se potom podívali i do Čtvrti červených luceren. Nakonec jsme ale usoudili, že uzrál čas na návrat, a tak jsme zamířili zpět za rodinou.

Další dny se nesly v duchu „prarodiče jsou v Holandsku poprvé“. Takže nám všem taťka ukazoval větrné mlýny, vysvětloval, jaké jsou v Holandsku rozdíly oproti Čechám a bral nás na pěkná, avšak ne moc vzdálená, místa. Počasí nám moc nepřálo, téměř každý den pršelo. Ani déšť nám však nezabránil v tom, abychom se s taťkou projeli linkou 204. Bylo to moc prima, taťka řídil a my se vezli. Když jsme nebyli venku na výletě, hráli jsme doma žolíky anebo si povídali.

Celkově, setkání prarodičů s taťkou bylo moc příjemné a my s Markem jsme velice rádi, že jsme mohli napomoci tomu, že se babička s dědou do Holandska podívali. Zpáteční cesta domů byla docela dlouhá, nejhorší úseky byly, bohužel, u nás v České republice. Nakonec jsme se ale vrátili celí a zdraví (úterý 20.8.). Máme tak za sebou další holandskou návštěvu, která byla velice pozitivní. Holandsko nezklamalo!

Fotogalerie