Paříž | září 2019

Začátek svatební cesty

Paříž a necelé 2 zářijové dny, náš začátek svatební cesty. Uteklo to jako voda.

Na cestu jsme vyrazili v pondělí 2.9.2019. Naše pražské bydliště jsme uklidili a vyčistili. Vše jsme vyprali, vyžehlili a s Kočkou se rozloučili. Na letišti jsme pak nasedli do letadla směr Beauvais. Do Francie jsme dorazili s drobným zpožděním, do Paříže pak potom za pomoci autobusové linky večer kolem deváté hodiny. (Jízda autobusem byla delší než let samotný.) Ubytováni jsme byli ve čtvrti Saint Ouen. To, že se nebude jednat o jednu z nejlepších čtvrtí, nám ihned po příjezdu potvrdil fakt, že všude kolem nás se mluvilo arabsky, bulharsky či turecky a na každých 50m byl stánek s kebabem.

 

První trable

Hned první noc se ukázalo, že ne vše na cestách půjde podle plánu a Paříž si na svůj vrub naúčtovala záporné body. Ačkoli byl hotel moc hezký, klidný a pěkně uklizený, v posteli byly štěnice. Se západem sluníčka potvory vylezly a začaly hryzat. Marek je o něco odolnější než já, a tak dokázal aspoň trochu spát. Já ale ne. Vyzkoušela jsem si tedy v noci jak spánek ve stoje, tak spánek na podlaze. Myslím, že není nutno dodávat, že ani jedna z těchto variant nebyla příjemná. Ráno jsme oba měli několik desítek štípanců, a tak jsme den zahájili prosbou o nový pokoj. To se naštěstí povedlo, takže super.

Po přestěhování jsme vyrazili do ulic. Naše kroky nás vedly na ranní návštěvu nedalekého Montmartru. Moc se nám tam líbilo. Ačkoli pomalu ale jistě začínal denní turistický mumraj a potulní kreslíři po nás halekali, ať se na chvíli zastavíme, aby mohli rychle udělat skicu, nám Montmartre učaroval. Možná to bylo tím, že jsme začali naši velkou výpravu, anebo to bylo příjemným počasím, které nám přálo. Kdo ví. Zkrátka a dobře se nám tam líbilo dost a pokud se někdy ještě do Příže budeme vracet, potom právě do této kopcovité čtvrti.

 

Paříž během dne

A tak jsme se procházeli, v ruce bagetu s francouzským paté, v druhé fotoaparát. Naše kroky nás vedly kolem pařížské vinice (jediné) a nádherného hřbitova s levandulí a granátovými jablíčky. Cestou jsme vzpomínali na rady Jana Šibíka a snažili jsme se jimi řídit. Jestli se nám to povedlo, ostatně posuďte sami ve fotogalerii. Po procházce Montmartrem jsme pak zamířili k Moulin Rouge a následně do centra města, abychom se na vlastní oči podívali, zda Notre Dame skutečně nemá střechu. Se slzami na krajíčku musím bohužel říci, že to byla pravda. Navíc, z bezpečnostních důvodů se nebylo možné ke katedrále přiblížit.

U Eiffelovy věže jsme zjistili, že už není možné vstoupit pod nohy této železné dámy, neboť je celá kolem dokola obehnaná plexisklem. Za něj smí vstoupit pouze ti, kteří si zakoupí vstupenku. Nikam jsme nehnali, nikam jsme nespěchali. Oba jsme v Paříži již několikrát byli, a tak nebylo třeba žádného shonu či spěchu. Své putování po městě lásky jsme zakončili sladkou palačinkou. Pak už jsme jeli zpět do hotýlku, abychom se řádně připravili na večerní program.

 

Pařížský kabaret Lido

Večerní program byl skutečně skvostný! Zpočátku jsem si říkala, že se jistě bude jednat o drahou turistickou atrakci, ale jakmile začaly první minuty představení, uvědomila jsem si, že se jedná o perfektně propracovanou turistickou atrakci, která se mi nesmírně zamlouvá. Takže jsem tleskala, obdivovala choreografii, kulisy, kostýmy, hudbu, tanec, dovednosti jednotlivých umělců a rychlost, s jakou se dokázaly scény střídat. Asi nejvíc mě překvapilo, že najednou se ze země vznesla plošina se stříkajícími vodotrysky a zanedlouho potom se na stejném místě objevil led a na něm krasobruslaři.

Celkově toto byla má první návštěva kabaretu a jsem unesena! Bylo to perfektní a bylo tam vše. Tanec, živá hudba, nádherné šaty, polykač mečů, mim, akrobacie, kankán atd. Navíc, můj dojem z představení byl opravdu naprosto fenomenální, takže všem můžu jen a jen doporučit.

Cestou domů jsem si v hlavě promítala jednotlivé scény a Markovi neustále říkala, jak krásný program pro nás na večer vybral.

 

Druhý den

Druhý den ráno jsme započali žádostí o navrácení financí za ubytování, neboť na Markově těle se po druhé noci objevily další desítky štípanců. Naštěstí byla komunikace s hotelem příjemná a po vyplnění jisté administrativy jsme odcházeli sice pokousaní od štěnic, ale alespoň s dobrým pocitem, že nám finance budou navráceny. Na snídani jsme se prošli k Sacre Coeur a po ní už potom pomalu ale jistě na letiště, abychom dále pokračovali v naší daleké cestě.

Celkově hodnotíme Paříž tak nějak neutrálně. Něco bylo moc hezké, něco naopak velice nepříjemné. Ať tak či tak, něco nám na tom městě nesedí a ani já, ani Marek, nemáme touhu Paříž znovu cíleně navštívit.

 

Fotogalerie

Napište první komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.