Sofie, hlavní město Bulharska

Město Sofie jsme navštívili s rodinou na sklonku ledna 2026. Město jsme si vybrali jako destinaci pro tzv. euro víkend. V pátek tam a v pondělí zpět a musíme se přiznat, že na prodloužený víkend se Sofie ukázala být geniální volbou.

První dojem

Kulturní a ekonomické rozdíly mezi Prahou a Sofií byly patrné ihned po příletu na sofijské letiště, kde na nás příletová hala dýchla budovatelskou atmosférou. Trochu jako v Olomouci na hlavním nádraží nebo kdekoli u nás, před 40 lety.

Na ubytování jsme jeli autobusem a tramvají, a tak jsme si mohli pořádně prohlédnout všudypřítomné šedé panelové domy, vlnité plechy, korodující modely tramvají (vyřazené vozy ČKD) a obecně starší vozový park. Vlastně ihned po příletu jsme nabyli dojmu jisté familiárnosti. Tedy, až na tu azbuku.

Jakožto příslušníci jedné z post sovětských republik jsme tak měli možnost spatřovat v sofijském vzezření jisté podobnosti s tím, co známe „od nás“. A tak byla Sofie pro nás jakýmsi vzpomínáním na naše útlé mládí a na námi tolik milované devadesátky.

Centrum města

Sofie nepatří mezi velká hlavní města. A tak i její centrum je poměrně malé a jednoduše se dá projít pěšky. Mezi nejvýznamnější památky Sofie se jistě řadí pozůstatky římských lázní, které se nachází v samém centru města. Přímo skrz ně ovšem vede hlavní městský bulvár a betonové podchody vedoucí na stanici metra. Kol dokola se tyčí majestátní budovy ústředí komunistické strany.

V těsné blízkosti římských lázní se nachází také největší bulharská mešita a stará tržnice, ve které nyní sídlí Kaufland. Po rušné turistické ulici Vitosha Boulevard můžete dojít, kolem četných barů a restaurací, ke kongresovému centru s přilehlým parkem – místem vhodným k relaxaci a odpočinku.

Nejfotogeničtější a nejvíce navštěvovanou pamětihodností města je Katedrála Alexandra Něvského. Tento monumentální pravoslavný stánek byl postaven na počest padlých ruských vojáků během rusko-turecké války (1877-1878) a i my jsme si jej prohlédli.

Historicky mnohem významnějším kostelem je ale kostel Svetá Sofia, který se nachází hned vedle katedrály. Tento starobylý chrám propůjčil městu jméno a je postaven na základech a ruinách 4 starších kostelů. Nejstarší z nich byl postaven již ve 4. století. Jedná se tak o velice významnou památku raně křesťanské architektury. Dnes můžete vstoupit do podzemních krypt a hrobek a spletité historické podzemí si prohlédnout v rámci muzejní expozice.

Protože rádi na cestách navštěvujeme tržiště, nemohli jsme ani tentokrát vynechat tamní tržiště, tzv. Ženský bazar. Jedná se o tradiční sofijský trh nabízející čerstvé ovoce, zeleninu, nakládané výrobky, maso a uzeniny, látky, keramiku a další.

Sofie, město obklopené horami

Neskutečnou výhodou města Sofie je fakt, že leží na úpatí hory Vitoša a přilehlého národního parku. Obyvatelé města tak mohou jednoduše nasednout na příměstský autobus a během 30 minut být u spodní stanice lanovky. Sjezdovému lyžování se tak dá pohodlně věnovat během jedné hodiny. No uznejte sami, který Pražan by to nebral?

Hora Vitoša ale nabízí velké množství pěších turistických stezek. Pokud se tedy rádi procházíte, máte na výběr opravdu nepřeberné množství cest a cestiček, které vás povedou malebnou bulharskou horskou přírodou.

My se vydali na kratší okruh (7 km, 600 metrů převýšení) k vodopádům Boyana. Díky studenému počasí a zimnímu ročnímu období se z nenáročné vycházky ovšem stalo poměrně nebezpečné dobrodružství, kdy jsme se v podstatě celou cestu zpět dolů z kopce klouzali po ledu. Je tedy na místě, abychom případné turisty pobídli k obezřetnosti a ke zvážení vlastních schopností.

Při návštěvě národního parku nevynechejte ani UNESCO památku – Bojanský kostel. Jedná se o malý a velice významný pravoslavný kostelík, který oplývá nádherně zrestaurovanými freskami. Některé z nich pochází z 11. století.

Sofie na talíři

Stejně jako každé hlavní město, i Sofie nabízí nespočet restauračních zařízení. My máme ze všeho nejraději na cestách ochutnávání místní kuchyně, a proto jsme zamířili do podniku, který na internetu získal velké množství pozitivních ohlasů. Do bulharské restaurace: Manastirska Magernitsa.

A rozhodně jsme neprohloupili. Hned na první pohled vás nadchne rustikální interiér. Na každém stole jsou tradiční ubrusy a obsluha vás mile vítá v krojích. Jídlo samotné bylo vynikající a rozhodně jsme návštěvy nelitovali. Jediné, co by se dalo podniku vytknout, by byla přílišná pro-turistická orientace a díky tomu nadsazené ceny pokrmů. Nicméně i tak byla Manastirska Magernitsa kulturním zážitkem a báječným místem k uspokojení chuťových pohárků a k utišení hladu.

Jestliže byste ale chtěli zjistit, jak vypadá autentická Sofie a restaurace „pro místní“, pak můžeme s Markem směle doporučit podnik Механа Къра. Nenachází se již v centru, ale jeho návštěva lze spojit např. s cestou na/z letiště. Není nutno podotýkat, že je tento podnik cenově výhodnější. Pokrmy jsou ale stejně lahodné jako ve výše zmíněné restauraci a jistě si díky nim zamilujete bulharskou kuchyni.

Ještě něco navíc

Centrum Sofie jsme si zvládli prohlédnout rychle. Proto jsme se rozhodli poznat taky něco málo z přilehlého okolí. Konkrétně jsme zamířili do městečka Bankya, asi 15 km západně od Sofie. Cestovali jsme opět příměstskou linkou (všechna spojení skvěle fungovala, využívali jsme Google mapy) zhruba 25 minut.

Okrajové části Sofie na nás působily lehce vybydleně, možná trochu jako slum. Ale zase ne tak hrozivě, jako na nás působila např. Skopje. V centru města Bankya se totiž nachází maličké, ale překrásné secesní, nově zrekonstruované, termální lázně.

Navzdory tomu, že v zimním období je funkční pouze skromná část bazénů a dostupné pouze vybrané služby, jsme si pobyt v lázních Bankya užili a rozhodně krásné lázničky doporučíme i dalším návštěvníkům. Ovšem pozor – mějte s sebou své vlastní přezuvky. Jinak budete donuceni zakoupit místní obuv.