Země hor, archeologie, morčat a koky

Peru, jihoamerická země sousedící s Ekvádorem, Brazílií, Bolívií a Chile, se nám stalo útočištěm během naší svatební cesty na celkem 30 dní. Po uplynutí tohoto jednoho měsíce je nám zcela jasné, že Peru je země jedinečná, charakteristická, unikátní, zajímavá, naprosto okouzlující a my se do ní prostě musíme vrátit, protože 4 týdny rozhodně nestačí.

Od severu na jih je tato země indiánů rozdělena širokým horským, bohužel už jen málo zasněženým, pásmem And, nad kterým létají ikoničtí černí kondoři. Na západ od hor, směrem k Pacifickému oceánu, se rozkládá poušť. Na východ pak zase Amazonie. Nejvíce obyvatel žije v limské aglomeraci, další pak podél pobřeží anebo v horách. Jen malý zlomek peruánské populace žije v nehostinné džungli, která pokrývá 60 % celého území Peru.

Jednoduše se v zemi domluvíte, pokud ovládáte španělštinu. Jestliže si ale budete chtít plnohodnotně poklábosit s indiány, je třeba ovládat jazyk Quechua nebo jazyk Aymara. Anebo jiný z místních indiánských jazyků, které i dodnes v zemi přežívají. Lahodné lomo saltado nebo jiné výborné kulinářské dobroty (jako je například smažený kuřecí pařát na špejli) si pak na ulici nebo v restauraci koupíte za pomoci peruánských solů (měna: 1 PEN = 7 CZK).

Bohatou historii, kterou Peru disponuje, potom dokládá řada zachovalých i méně zachovalých architektonických nalezišť (většina z nich na sever od Limy). Věděli jste například, že právě v Peru se vyvíjela 2. nejstarší zemská civilizace a že v Caralu jsou k vidění pyramidy starší, než jsou ty Egyptské?

Pestrobarevné textilie smotané do velkého uzlu tu slouží jako hlavní zavazadlo či „taška“ na všechno. Není proto překvapivé vidět tyto nadité vaky na zádech indiánek oděných do barevných sukní a kazajek s vysokým kloboukem nasazeným na špičce hlavy. Hned vedle barevného vaku pak visí dlouhé pletené černé copy. Žádný jiný účes není u peruánských dam tolik v oblibě jako právě tenhle.

Z tahání těžkých břemen mají Peruánci dost často shrbená záda, za to ale mají štíhlé nohy a útlé pasy, protože hodně chodí pěšky a stravují se zdravě, střídmě. Nejčastější součástí peruánské stravy jsou fazole, kukuřice, brambory, ryby, hovězí a kuřecí maso, cibule, rajčata, koriandr, česnek nebo quinoa. Je běžné vařit doma ze surovin vlastních nebo surovin nakoupených na trhu, který se pořádá vždy v centru města každý den ráno.

Na stolech v restauracích nikdy nechybí pikantní ají a velké balení INKA Coly, zářivě žlutého sladkého perlivého nápoje ze závodů Coca Cola Company. Pokud byste neměli chuť na sladkou žlutou limonádu, pak můžete požádat o sklenici (anebo rovnou džbánek) nápoje chicha – zkvašený kukuřičný lehce alkoholiký nápoj.

Na úbočí hor jsou k vidění sta tisíce hektarů malých terasovitých políček. Ve vyšších výškách pak máte možnost vidět lamy, alpaky, guanacos nebo vikuňas. Pokud budete chtít, za pár drobných pak můžete mít i hezkou fotku na památku.

Pokud na vás z rádia zrovna nebude promlouvat agitační politický projev, což bývá docela často, pak máte možnost poslechnout si i tradiční peruánskou muziku, ve které téměř vždy zazní panova flétna. Ještě lépe si ale peruánskou hudbu vychutnáte od pouličního umělce v ponču, zatímco vy popíjíte proslavené a lahodné pisco sour.

Ať už navštívíte kteroukoli část peruánských And, budete uchváceni krásou panoramat, které umí tyto horské masívy vytvořit. Pokud u toho ještě budete popíjet maté de coca anebo budete kokové lístky přímo žvýkat, bude zážitek intenzivnější a vy o kousek více splynete s místním obyvatelstvem. Žvýkání koky uvolňuje alkaloidy, které, věřte nebo ne, jsou účinným lékem v boji s únavou, soroche (horskou nemocí), bolestí hlavy, svalů. Zároveň koka pomáhá lepšímu proudění krve v těle, je afrodiziakem a současně je základním sociálním prvkem peruánské společnosti. Žvýkání lístků patří k nejstarším a nejtradičnějším rituálům a je spojováno jak s církevními obřady, tak i s běžným obyčejným venkovským životem. Zázračná koka se v Peru pěstuje ve velkém, prodává se po kilech, je k dostání ve všech horských oblastech, a dokonce jsou o ní i muzea. Bohužel, vývoz těchto magických lístků, které žvýkali nejen staří Inkové, ale i generace o tisíce let starší, je v současnosti nelegální.

Peru je zkrátka země, o které by se daly psát romány, vždyť jenom stručný turistický průvodce po Peru čítá na 500 stránek! Je domovem plameňáků (odtud červená a bílá barva na peruánské vlajce), pramení tu řeka Amazonka a nachází se tu jediné velkoměsto na světě, do kterého nevede cesta, ale musí se do něj doletět nebo dojet po řece. Je to země bohatá na zemní plyn, zlato, stříbro a další cenné materiály.

Bohužel, je to ale i země korupce. Vždyť 4 poslední prezidenti skončili ve vězení a ten současný má k žaláři velmi blízko. V Peru jsou místa, kde nepršelo už od roku 1998 a zároveň tam žijí tučňáci, jedí se morčata a těží se sůl. V Peru srdce plesá, oči přecházejí a duše ožívá. V Peru jsme s Markem zažili nejbáječnější měsíc naší svatební cesty. Do Peru se musíme vrátit.