Peru | říjen a listopad 2019 | POSVÁTNÉ ÚDOLÍ

Do Posvátného údolí to turisty táhne a láká ze všech koutů světa od té doby, co americký profesor Hiram Bingham objevil Machu Picchu (1911). To se velmi záhy díky své jedinečné zachovalosti a překrásným výhledům do okolní krajiny stalo hlavním peruánským tahákem. Téměř každý, kdo nyní míří do Peru, směřuje své kroky k bájnému inckému městu sedícímu mezi dvěma posvátnými zelenými vrcholky. Není proto divu, že během několika posledních dekád se i nedaleko vzdálené Cuzco a Ollantaytambo staly místy, kde turistu potkáte jakýkoli den v roce. A nejen to, spolu s popularitou místa a s turisty do Posvátného údolí přišel také průmysl úzce spjatý s turistickým ruchem, takže údolí, které kdysi oplývalo zelenými terasovitými políčky a hučící řekou a šumějícími lesy, nyní je útočištěm tisíců stánkařů, turistických průvodců a předražených vlakových spojení.

 

Kde Posvátné údolí hledat a co to je?

Jedná se o údolí podél řeky Urubamba ležící severně od města Cuzco. Je dlouhé zhruba 30 km a táhne se od vesnice Pisac až k proslulému Machu Picchu. Řeka Urubamba, nazývaná též jako Vilcanota, zavlažuje údolí svou studenou vodou a vytváří z něj blahodárné prostředí pro mnoho rostlin a plodin. Právě díky úrodnosti oblasti se zde Inkové usadili a vystavěli několik pevností na ochranu svého území. Jednotlivé části údolí pak za dávných dob byly spojeny inckými kamennými chodníčky vedoucími napříč kopci i kopečky. Mezi pevnostmi a inckými stezkami je tak do ostrých úhlů skalnatých úbočí nasázeno nepřeberné množství terasovitých políček určených k pěstování kukuřice, quinoy či brambor.

Nutno podotknout, že řeka Urubamba (Vilcanota, chcete-li) protéká peruánskými Andami – je třeba proto počítat alespoň s nadmořskou výškou 3500 m n. m. (Pozn.: Pozor, oblast už téměř hraničí s Amazonií a je relativně blízko rovníku, opalovací krém, kraťasy a tričko s krátkým rukávem + repelent jsou tedy vhodnou součástí výbavy.) Vysoké hory, čnící nad oběma břehy řeky, byly pro Inky a jsou pro Peruánce dodnes, posvátné. Obecně se jim říká „Apu“ a magičnost a posvátnost místa na vás chtě nechtě dopadne, neboť krása přírody kolem je srdce oblažující.

Mezi největší atraktivity údolí patří: Machu Picchu, Ollantaytambo, Pisac, Salinas de Maras, Chinchero, Moray.

 

Machu PicchuMachu Picchu

Dostat se k Machu Picchu je relativně snadné. Pokud vás zajímají možnosti, jak se k němu dostat, a chcete vědět, jak jsme k němu cestovali my, pak koukněte na článek: Cesty k Machu Picchu a jak jsme tam jeli my.

 

Hodně lidí. Hodně hodně lidí, všichni tlačící se a snažící se vyfotit si svou hlavu spolu s magickou vyhlídkou na město. Tolik se o tom místě mluví a tolikrát jsme jej všichni viděli na obrázku, ale věřte nám, skutečný pohled na něj stojí za trochu toho mačkání a dělání selfíček. Byl totiž magický. Nádherně zachovalé město ležící pod nohami obklopené životodárnou zelení. Na terasách pasoucí se lamy, nádherný den začíná, sluníčko jasně svítí a člověku pohled prostě bere dech.

Musím přiznat, že původně jsem zvažovala, jestli se na Machu Picchu vůbec vydat. Davy turistů a přílišná komerce mě odrazovaly. Nakonec jsme se ale s Markem shodli, že by to byl hřích nenavštívit ho. A nelitujeme. Ani jeden. Moc se nám líbilo! Strávili jsme v něm zhruba 3,5 hodinky, nafotili desítky fotek a musíme do světa dál poslat zprávu, že: „ANO, stojí to za to.“

Jednoznačně se jedná o perlu celého Posvátného údolí a právem je zařazeno na seznam novodobých sedmi divů světa.

 


Fotogalerie


 

Ollantaytambo

Malá vesnice s nedokončeným slunečním chrámem nad ní. Všude kolem terasy, nahoře ve skalách profil inckého bojovníka. Místo jedné z posledních bitev ustupujících Inků před dobývajícími Španěly. Pro nás milá a zajímavá zastávka při prozkoumávání Posvátného údolí. Podařilo se nám vesnici navštívit v den města, měli jsme tak příležitost na vlastní kůži se „namáčknout na peruánské tradice“. Maličké náměstí i cesty k němu vedoucí byly zcela zablokovány stovkami místních Peruánců, stánky s občerstvením a slavnostními průvody. Město doslova hýřilo barvami a na černovlasých hlavách indiánů se mohly obdivovat prapodivné klobouky. Ve vzduchu vonělo pečené maso a k uším doléhala peruánská muzika.

 

PisacPisac

Další z inckých stavebních skvostů, velikostí i monumentálností srovnatelné s Machu Picchu. Bohužel, kvůli občasným sesuvům půdy a narušené statice budov je polovina města návštěvníkům nepřístupná. I přes toto omezení je ale Pisac dechberoucí, ze všeho nejvíc pak pohled dolů na terasovitá políčka. Tvar políček i budov rozesetých v půlkruhu v několika vrstvách nad sebou vzdáleně připomíná křídlo koroptve. (Pisac totiž v překladu znamená koroptev.)

Pod archeologickým nalezištěm potom živoucí město s produkcí stříbrných výrobků a bujarým trhem.

Vystoupat k pisacké citadele lze za necelé dvě hodiny, kdo raději komfort, může zvolit příjezd autobusem nebo taxíkem. Ať už tak nebo tak, jakmile budete nahoře, nebudete chtít dolů.

 

Salinas de Maras

Další z unikátů Posvátného údolí jsou soliska k těžbě kuchyňské a medicínské soli. Uprostřed úzkého údolí, mezi vysokými Andami, vyvěrá slaná řeka. Sůl z vody se v Salinas de Maras těžila již za dob starých Inků a v těžební tradici se pokračuje dodnes. Pokud by vás lákalo stát se vlastníkem alespoň jednoho solného pole, je ovšem třeba sezdat se s některým členem či členkou vesnické komunity.

Pohled na solné pánve na úbočích strmých kopců je jedinečný. Salinas se dají navštívit za symbolický poplatek 10 PEN. Bohužel ale, od července letošního roku (2019) je procházka mezi solnými políčky turistům odepřena. Neukáznění turisté totiž do solisek házeli špačky od cigaret, plivali a nebo v nich přímo chodili. Obdivovat tak bílo-šedivo-hnědá políčka lze pouze z vyhlídky nedaleko místa, kde slaná řeka vyvěrá. Stále si ale můžete na vlastní jazyk vyzkoušet, jak slaná voda je (70% soli).

 

Salinas Maras

 

ChincheroChinchero

Další ze zajímavých zastávek v údolí je vesnice Chinchero. Maličkému centru města dominuje španělský koloniální kostelík postavený na ruinách inckého chrámu. Pod ním se rekonstruují a turistům ukazují incká terasovitá políčka. Vedle kostela prodávají ručně vyráběné suvenýry babky indiánky. Pokud budete chtít, můžete se zajít podívat do prodejny textilních ručních prací, kde vám indiánské dámy vysvětlí, že špulka s vlnou je jejich smartphone a slouží jim jako zábava i obživa zároveň. S úsměvem na rtech vám také prozradí, že špulku z ruky nevyndávají ani při kojení, vaření či líbání manžela.

 

Moray

Další a další terasy. Tentokrát ale zase jinak a k trochu jinému účelu. 7 kruhů, 7 pater, rozdíl v teplotě až 7°C. Aklimatizační políčka speciálně uzpůsobená k experimentům s plodinami. Co to znamená? Ne každá rostlina dokáže růst ve vysoké nadmořské výšce. Inkové ale přišli na to, že rostliny se toto dokážou naučit. A proto vznikla Moray. Aklimatizační stanice, kde se brambory a kukuřice učily růst v jiných klimatických podmínkách. Co tři roky se plodina posunula o jedno patro. Jedna ze 4 stanic je již plně zrekonstruována, další dvě se na rekonstrukci připravují.

 

Moray

 

Zkrátka a dobře, Posváné údolí je jednou z nejzajímavějších peruánských destinací a je záhodno mu věnovat dostatek času. No a protože my s Márou sice ty největší trháky viděli, ale neměli možnost je pořádně „vychutnat“, cítíme jako naši povinnost se do Posvátného údolí, mezi všechny ty krásné „Apu“ vrátit.

Napište první komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.