Řím | duben 2019 | DEN PO DNI

Den první

U Marka ráno klídek, u mě kupa nedodělané práce – proto jsem od rána od šesti makala jak divá, abych v deset dopoledne konečně mohla zaklapnout pracovní počítat, dát si snídani a sbalit kufr, protože v 11 se vyráželo na letiště. Letadlem přímo do Řím, konkrétně na Roma Ciampino, městkou hromadnou dopravou pak do hotelu. Jakmile jsme byli ubytováni, hodila jsem kabelku přes rameno, do ruky jsem vzala průvodce a spolu s osobním průvodcem Markem jsem se vydala na první procházku po historickém centru antického věčného města. 

Je jasné, že naše první kroky vedly k ikonickému Koloseu. A s politováním musím přiznat, že první dojem nebyl tak impozantní, jak jsem očekávala. A to především proto, že přímo na okraji Fora Romana, směrem ke Koloseu se budovala nová stanice metra. Čili výhled na památku nedocenitelné historické hodnoty jsem měla pokažený plachtami, zátarasy a jeřáby. Navzdory tomuto neblahému faktu ovšem, a to musím zdůraznit, bylo Koloseum neskutečné. Obrovské, propracované, nádherně zachovalé. Poté jsme se prošli po Via dei Fori Imperiali směrem k Piazza Venezia. Tam jsme se pokochali pohledem na „psací stroj“ (památník Viktora Emanuela II.) a poté jsme pokračovali směrem k římskému Kapitolu. Celí ucaprtaní jsme se večer vrátili k hotelu, kde jsme se rozhodli vyzkoušet Hostaria al Monumento. Vino di casa báječné, obsluha a krmě poněkud slabšího charakteru. První den jsme s úsměvem na rtech zakončili v pohodlné posteli našeho pokoje 103 v Hotel Principe Torlonia.

Den druhý

Druhý den našeho Římského dobrodružství byl zasvěcen návštěvě Fora Romana a Kolosea. Hned po ránu jsme si popravdě trochu zanadávali, poněvadž ani jeden z nás nemá rád masy turistů. A bohužel návštěva obou zmíněných míst toto obnášela. Po tom, co jsme si vystáli hodinové fronty, už nezbývalo nic jiného, než se pohroužit do historie a atmosféry místa. Bylo to úžasné a neuvěřitelné. Srdce drásající, že taková nádherně propracovaná krása již není k vidění.

Neustálým focením jsme si dokázali vybít všechny tři telefony i extra power banku, a tak jsme si zbylé odpoledne užívali pouze očima. Určitě a jednoznačně nádherný zážitek! Ještě nutno dodat, že během dne jsme zvládli navštívit Campo de‘ Fiori (místo umučení Giordani Brunna), slupnout vynikající pizza rossa a prohlédnout si Teatro di Marcello. 

Lahvinka lahodného červeného vína nám posloužila jako příjemné uspávadlo po náročném dni.

Den třetí

Vatikánská muzea a Vatikán. Moc jsme se těšili a bylo to spektakulární! Ovšem, musíte si opět odmyslet davy turistů. Interiéry Vatikánských muzeí v kombinaci s drahocennými uměleckými sbírkami musí nadchnout snad i ty, kteří o historii umění vědí pramálo. Mozaikové podlahy, ručně malované stěny Michelangelem, skulptury, artefakty, Sixtinská kaple!  Jako jediné mínus bychom Vatikánským muzeím vytkli přemíru návštěvníků. V exponovaných prostorách si turista téměř nebyl schopen užít krásu kolem, jelikož byl kustody nahnán do houfu a pomalu, ale jistě, byl popoháněn dál k východu. Ale i tak, za nás za oba, výborný zážitek. Pro milovníky umění přímo splněný sen. Vám, kteří moc nejste na sošky a patlanice, potom doporučíme návštěvu sbírky papežských vozů. Můžete tak zhlédnout vývoj papamobilů za posledních několik stovek let.

Odpoledne jsme pak zasvětili konzumaci zmrzliny na Svatopetrském náměstí a procházce k Andělskému hradu. Sem a tam samozřejmě Marek vyprávěl o Římě, sem a tam jsem něco předčítala z papírového průvodce. Zároveň jsem opět otestovala svou novou zářivou žlutou pláštěnku. Za mírného mrholení jsme se prošli až k Piazza del Popolo, kde jsme vystoupali schody a krásnou procházkou po Passeggiata del Pincio jsme se prošli k proslulým Španělským schodům. Na schodech pusa a odpočinek, pod schody toaleta a občerstvení. 

Ke sklonku dne jsme se rozhodli vyšlápnout 510 schodů, abychom si užili panoramatický pohled na Řím a Náměstí sv. Petra z výšky, a prohlédnout si impozantní katedrálu zevnitř. S údivem jsme se obdivovali velkoleposti rozměrů katedrály a jen co jsme dokázali ústa zase zavřít, vydali jsme se na návrat do hotelu, abychom konečně dali nohám odpočinout. Vytoužený odpočinek ale dorazil až dlouho po lahodné večeři. 

Fotogalerie Řím

Den čtvrtý

Po snídani jsme vyrazili na návštěvu katakomb sv. Priscily. Jelikož se nacházely nedaleko našeho hotelu, dorazili jsme k nim po necelé půl hodince lehké, nenáročné chůze. Samotné katakomby a jejich prohlídka byly skutečně velice zajímavé. Já i Marek jsme byli nadšeni, pořád jsme se na něco ptali a snažili jsme se představit si, jak asi vypadaly katakomby v dobách své největší krásy (více info v článku Řím | duben 2019). Po prohlídce jsme pokračovali procházkou k Piramide di Caio Cestio, kde jsme chvíli odpočívali na protestantském hřbitově. Odtud jsme se pak procházkou dostali až k areálu bývalých Caracallových lázní, prostor, které kdysi musely být vskutku impozantní. Opět a zase mi srdce usedalo nad tím, jak málo se z lázní dochovalo. Atmosféru lázní jsme si mohli báječně vychutnat, protože (k mému údivu) tam nebylo mnoho návštěvníků. A i těch málo, kteří v lázních byli, uteklo před odpoledním deštěm, který náhle propukl. 

Protože den zdaleka nebyl u konce a památek a míst k vidění bylo stále spousta, rozhodli jsme se s Márou pokračovat v procházce ke svatostánku Basilica di San Giovanni in Laterano, bývalému sídlu papežů. Pak nenadálé setkání se Slovenským studentem teologie, prohlídka kulatého kostela Basilica di Santo Stefano Rotondo a večerní toulky po Trastevere zakončené levnou a chuťově naprosto jedinečnou večeří v podniku na Via della Scala. 

Do postele jsme se po velice uchozeném dni dostali až za hluboké tmy. A velmi silného deště.

Den pátý

Náš poslední úplný den jsme strávili de facto mimo Řím. Příměstským vlakem (metrem) jsme odjeli do nedaleké Ostie, kde jsme se několik hodin procházeli mezi ruinami antického přístavního města. Protože je Marek průzkumník, poctivě jme prolezli snad všechny domy, stoupli snad na každé zachovalé patio a prohlédli si snad každou dochovanou zídku. Ačkoli to teď může trochu znít, že si stěžuji, faktem zůstává, že kdybychom to neudělali, samotnou by mě to hodně štvalo. Z Ostie to je co by kamenem dohodil k moři, a tak jsme s Markem hodili, ne kamenem, ale zadkem, a ihned po opuštění Ostie jsme dojeli k mořskému břehu. Dle Markových slov a zkušeností, hezké pláže vhodné ke koupání by byly ještě 10 minut autobusem. My ale nebyli v koupací náladě, a tak jsme se podívali na pláže nehezké a opuštěné, pozdravili jsme vodní hladinu a zase jsme se vrátili do Říma. 

Podvečer jsme strávili obdivováním překrásné Basilica Papale San Paolo fuori le Mura a večer si pak dali přímo božsky lahodnou krmi v Trattoria Cave Canem. Lepší pizzu jsem v životě nejedla!

Den šestý

Den šestý, den poslední, den odletu, den nákupu a den obří zmrzliny. Ještě poslat pohledy, napakovat kufr, utratit drobné za zmrzlinu, dojet MHD na letiště.

Doufáme, že Řím zase brzy navštívíme!